Městský úřad v Jičíně vyhlásil výběrové řízení na ztvárnění čtyř pohádkových postav z kmenů stromů na březích rybníka Kníže podle projektu „Brána do pohádky“. Jedním z přihlášených do konkurzu a současně i jeho výhercem, je řezbář a sochař z Nepřívěce, Ivan „dědek“ Šmíd.

Zhruba od roku 2004 můžeme hovořit o zahájení projekčních prací na úpravu koupaliště Kníže v Jičíně. Původní koupaliště bylo postaveno při stejnojmenném rybníku již v polovině třicátých let. Realizace výstavby probíhala podle původního návrhu architekta Ing. Čeňka Musila.

Novodobá rekonstrukce celého areálu by měla nejen navázat na letitou úspěšnou tradici koupaliště, ale zároveň by měla rozšířením a zkvalitněním nabízených služeb v novém areálu přilákat do Jičína mnoho turistů. Architektonicky by měla být v souladu s původní funkcionalistickou meziválečnou výstavbou. Dokončeno by mělo být na konci srpna letošního roku, kdy se návštěvníci mohou těšit na různé skluzavky, tobogán, vodní chrliče, vodní gejzíry, masážní trysky a mnoho dalších atrakcí. V dětském bazénu nebude chybět např. vodní ježek či vodní hřib. Pro další „sportuchtivé“ budou zprovozněna i různá sportovní hřiště.

Ale to bychom nemohli být v „pohádkovém Rumcajsově“ Jičíně, abychom si pohádky nepřipomněli také na koupališti. Na jaře letošního roku, kdy již probíhá odstraňování sedimentu ze dna rybníka a již se budují základy jednotlivých staveb, Městský úřad v Jičíně vyhlásil výběrové řízení na ztvárnění čtyř pohádkových postav z kmenů stromů na březích rybníka Kníže podle projektu „Brána do pohádky“. Jedním z přihlášených do konkurzu a současně i jeho výhercem, je řezbář a sochař z Nepřívěce, Ivan „dědek“ Šmíd.

… a tak jsme se za ním vypravili. „Měl jsem samozřejmě radost, že jsem byl vybrán. Nejdřív jsem se zajel podívat přímo na místo, kde plastiky budou stát. Bylo mi hned jasné, že pohádkové postavy, které budou určeny především dětem, musím vytvořit s usměvavými tvářemi, aby z nich vyzařoval optimismus a laskavost. Sochy by měly nejen tzv. ladit s okolím, ale měly by mít i nějakou souvislost s rybníkem Kníže. Proto jsem zvolil postavy vodníka, vodní víly, mlynáře či rybáře s kouzelnou rybou a čerta. I u vodníka a čerta musí děti cítit, že se v tomto případě jedná o hodné bytosti, že děti chrání a nikomu nechtějí ublížit,“ řekl nám hned v úvodu Ivan Šmíd. Z jeho hlasu bylo cítit nejen „zapálení pro věc“, ale i odhodlání představy a s tím spojené závazky stoprocentně tzv. dotáhnout do konce. Plastiky, které budou dosahovat až třímetrové výšky, by měly být dokončeny a městu předány do 15. června 2010.

Řezbář Ivan „dědek“ Šmíd bydlí v Nepřívěci, ale mnohého může zarazit, že často není k zastižení a že není vidět při přímé výtvarné práci. Samozřejmě, že tato skutečnost vyvolává různé spekulace, ale málokdo se o jeho práci hlouběji zajímá, aby pochopil umělcův život. „Svoji práci mám hrozně rád, dávám do ní všechno. Každý sochař má nějakou specializaci a já jsem si vybral tvorbu velkých soch od životní velikosti až po sochu několik metrů vysokou. Takové sochy nemohu dělat v dílně či ateliéru, to musím přímo na místě v terénu,“ vysvětlil Ivan Šmíd.

Abychom byli tzv. „v obraze“, poohlédli jsme se po „dědkově“ práci v loňském roce. Před zahájením řezbářských prací v Jičíně se Ivan Šmíd vrátil ze Šumavy, kde pobýval téměř měsíc a tvořil pro obec Tažovice (okr. Strakonice) sochu Panny Marie, která je patronkou tamější kapličky a kaplička je jí zasvěcená. „Před třemi roky jsem v Tažovicích pro Sbor dobrovolných hasičů dělal sochu Sv. Floriána v dvoumetrové nadživotní velikosti, patrona hasičů, a ještě bude následovat socha formana, která bude připomínat významnou formanskou cestu, která tam vedla,“ doplnil Šmíd. „Až dodělám formana, tak to bude takový můj malý skanzen,“ ještě dodal s úsměvem. V loňském roce téměř čtyři měsíce strávil na Moravě. V obci Boleradice můžeme vidět sousoší Cyrila a Metoděje se slovanským křížem. Sousoší je umístěno vedle rozhledny, která se loni slavnostně otevírala, na místě bývalého slovanského hradiště. „Z mého pohledu je to nejlepší umístění soch v nadživotní velikosti, protože ze všech okolních kopců je sousoší vidět. Mám z toho dobrý pocit,“ skromně dodal tvůrce. Dalším „umělcovým“ místem je vinařská obec Šidbořice, kde se tyčí socha sv.Urbana (opět v nadživotní velikosti), patrona vinařů. Přesuneme se dále do Bílých Karpat, tedy na česko – slovenské hranice, a navštívíme rekreační středisko Vápenky. V areálu nás uvítají řezbářovy velké sochy rybáře a vodníka, které se tak staly nedílnou součástí výzdoby. Nepřívěcký sochař se ale tak říkajíc „nefláká“, a tak jedeme do westernového městečka Šiklův mlýn u Nového Města na Moravě, a prohlédneme si třímetrovou sochu indiána. Naše „stopovací“ cesty vedou tentokrát do Volar a jedeme se podívat na „Svatou rodinu“. Za sedmifugurálním Betlémem vyrážíme do jižních Čech, do obce Jílovice. „Figury životní velikosti jsou umístěny jako trvalá expozice na náměstí u jílovického kostela a postupně se budou doplňovat,“ povysvětlil výčet svých aktivit Ivan Šmíd. Šestifigurální Betlém je rovněž k vidění na Vysočině v obci Budislav. V Budislavi ale plastiky budou umísťovány u tamějšího kostela vždy v období Vánoc. Výčet díla by mohl ještě pokračovat zakázkami menšího rozsahu.

Neopomněli jsme se Ivana Šmída zeptat i na chvíle volného času, kdy se věnuje skialpinismu. „Ano, je to pravda, vrátil jsem se jenom ke sportu, který jsem provozoval v době, kdy jsem žil na horách,“ zněla odpověď na naši všetečnou otázku. „Je to vlastně kombinace vysokohorské turistiky, sjezdového lyžování a horolezectví. Je to adrenalinový sport a já si při něm tzv. dobíjím baterky,“ doplnil s úsměvem. My jsme pak ještě zjistili, že letos odjezdil pět závodů českého poháru a tři závody poháru evropského. Ve finále evropského poháru obsadil nádhernou 12. příčku. Gratulujeme!!

Vraťme se však k práci. Jaké jsou řezbářovy plány pro letošní rok?
„Až do října mám popsaný kalendář. Jak jsem už říkal, velké sochy musím dělat v terénu, takže v listopadu už to nepůjde, to mě vyžene zima. V současné době beru objednávky už na další rok. Budu dělat další sochy do Betlémů v Budislavi, Jílovicích a Volarech, čeká mě také vytvořit minimálně dvoumetrovou sochu medvěda ve Špindlerově Mlýně pro Správu Národního parku Krkonoše,“procházel svůj plánovací kalendář Ivan Šmíd. Další sochy bude „dědek“ tvořit opět v rekreačním středisku Vápenky v Bílých Karpatech. Snad nejzajímavější prací bude tvorba sochy v jihočeské obci Holašovice, která je zapsaná na seznamu památek UNESCO a je nejlépe zachovaným příkladem jihočeské architektury 2. poloviny 19. století, které se říká selské baroko. „Mým nepřekonatelným handicapem a problémem je nedostatek času. Rád bych stíhal daleko víc práce, mám spoustu představ, ale bohužel musím těch svých osm hodin denně spát a den natáhnout neumím,“ smál se „dědek“. „Abych dělal dobré sochy, musím mít dobrou jak fyzickou, tak psychickou kondici, k čemuž mi skialpinismus hrozně pomáhá. Mám rád cestování, takže ani ten trochu kočovný způsob života mi nevadí. Můj vysloveně nematerialistický náhled na život mě vede k nehromadění věcí. Chci dělat sochy a ne hromadit věci, které bych musel opečovávat,“ ukončil naše povídání řezbář.

Závěrem můžeme jen poděkovat za společně strávené chvilky a možnost nahlédnout do křehké umělcovy duše. Děkujeme tedy a přejeme hodně a hodně úspěchů v další tvorbě. Jsme moc rádi, že se s tvorbou nepřívěckého řezbáře a sochaře Ivana „dědka“ Šmída můžeme setkat na mnoha místech naší republiky.