Tatobity – Několik stovek diváků zcela zaplnilo sál kulturního domu v Tatobitech. V sobotu 31. března večer se na jevišti v premiéře podával divadelní kus domácího autora Petra Peška KARBUNKULUS. To je označení pro ohnivý drahokam - granát, kamínek lásky nebo také čertův kamínek... Diváci byli zvědaví jednak na místní herce, které autor veselohry tak hojně obsadil, a také na zpracování historické události, zničujícího požáru chátrajíci školy... Obec si tak v roce 1934 „pomohla“ k moderní školní budově, která slouží až do současnosti.

Petr Pešek nejdříve před oponou všechny diváky slavnostně přivítal:
"Vítám vás v místech, kde v roce 1867 sehráli tatobitští ochotníci své první oficální představení od pana Moliéra : Bezúmyslný lékař. Jejich tehdejší výtěžek byl 17 zlatých 94 krejcarů. Část peněz dali na dluh , který vznikl nákupem jeviště a část peněz darovali na nákup školních tabulek pro chudé děti v tatobitské škole. Za celé uplynulé období 145 let se ochotníci potýkali s nezdary i s úspěchy. My si dnes toto výročí připomínáme, abychom vzdali dík všem našim občanům, kteří tuto divadelní pochodeň donesli přes všechna protivenství času až do dnešních dnů. Vzpomínáme téměř čtyři generace divadelních nadšenců, kteří svým občanům přinášeli smích, radost a osvětu.." Řečník ještě připomněl, že v základech Národního divadla je také kámen z bájného Kozákova. V závěru svého vystoupení pak ocenil velkou návštěvu a zájem diváků o znovuzrození venkovského divadla v Tatobitech.

A potom už nás hudební motiv orchestrionu zavedl do místní Ducháčkovy hospody. Hostinský Antonín Ducháček v podání Luďka Štěpničky byl v Tatobitech skutečným majitelem hostince, kde se hrálo první divadlo. U hostinského stolu se postupně vystřídali a představili první aktéři. Nezasvěcenému divákovi chvíli trvalo, než se v jednotlivých postavách orientoval. Vždyť dal autor příležitost 17 hercům , jejichž jména převážně vycházela ze skutečnosti. Tehdejším starostou Tatobit byl Josef Drahoňovský, v podání Petra Peška Josef Dvorský. Malíře Jana Dědinu, který se pod Kozákovem usadil v roce 1925, představoval Hynek Drtina, v podání Václava Drozena. Postupně však s postavami na jevišti začínal prožívat osudy, vnímat jejich roli a vlastně i vlastní herecké ztvárnění.

Divák se mohl zpočátku domívat, že vidí historický příběh, ale byla to jen jistá ozvěna. Šlo o zcela novou původní hru, kterou Petr Pešek nosil dlouho ve své hlavě. Není třeba zvlášť některé postavy zvýrazňovat, jak už to po premiéře bývá, kolektivní dílo bude zrát, mnohé monology i repliky se zažijí i pročistí, místy dostane hra jiný i spád. Vyvrcholením pak byla společně zazpívaná píseň Znám tu horu tajemnou. Na hudbu Martina Hyblera také její text napsal plodný Petr Pešek.

Režisér i herec určitě při slavnostní premiéře prožíval své. Spokojení diváci to celému divadelnímu souboru Máj - dali v závěrečné děkovačce dostatečně na jevo. A co jezajímavé, že bylo mezi nimi mnoho i mladých diváků

(moh)

Fota aktérů.