Když 27. května roku 2000 padla k zemi Semtínská lípa napsal Ing. Jindra během jediné noci krásnou báseň na její paměť. Ta oslovila hned po svém prvním zveřejnění tisíce obyvatel i návštěvníků našeho regionu a spolu se vzpomínkou na krásnou dominantu kraje se zapsala do jejich srdcí. V těchto dnech vrcholí přípravy na vzpomínkový akt u torza lípy a my vám chceme přiblížit autora veršů Josefa Jindru .
Narodil se roku v 1934, vystudoval Vysokou školu chemicko technologickou v Praze a studium ukončil v roce 1958. Po celý svůj pracovně – aktivní život se věnoval chemii a fyzice monokrystalů v Turnově. Do důchodu odešel o něco později, krystaly ho nechtěly pustit. Místo zaslouženého odpočinku se však vrhl do další, tentokrát literární práce. Píše polemiky, fejetony, kritiky apod. do různých periodik, aktivně se podílí na společenském životě městečka Sobotka, ke kterému má velmi úzký vztah. S Josefem Jindrou se tam potkáváme při pořádání různých kulturních akcí, dále je místopředsedou regionálního občanského sdružení Paměť a publikuje povídky a poezii. V roce 1998 jsme se mohli seznámit s jeho první básnickou sbírkou Střídavě oblačno.
Pane inženýre, kdy nastal přelom vaší životní dráhy od chemie a fyziky k něžné poezii a literární tvorbě?
"Výzkum je týmová práce, velmi náročná a mladší mozky se lépe přizpůsobují novým podmínkám. Já mám velikou radost, že to dělají dobře a tento specifický obor z Turnova nevymizel, naopak solidně se upevnil a to je dobře. Navíc složitá zařízení k výzkumné práci nezbytná si nemůžete odnést domů při odchodu do důchodu. Přechod od aktivní vědecké práce do relativní nečinnosti pro mě byl velmi těžký až depresivní, proto jsem se vrátil ke své zálibě z mládí, vzal tužku, papír a začal psát.
Víte, když má člověk úzké profesní zaměření, pracuje v týmu, je znám pouze v určitém okruhu specialistů. Pokud nezíská prestižní ocenění, pracuje vlastně na nových objevech a poznatcích celý život anonymně. To není pro nikoho jednoduché.
Televizní umělci a někteří novináři to dnes mají velmi lehké. Nosí se laciný populismus. Já mnohdy žasnu a kroutím hlavou nad některými projevy "kmenových novinářů, nebo umělců či politiků". Bohužel naší společnosti, nebo velké většině lidí, to asi stačí. Začal jsem tedy tyto projevy srovnávat se zpracováním odborné přednášky či publikace. Pokud se dopustíte chyby při odborné literární práci je často Vaše celoživotní odborné renomé pryč.
Ale investikativní novinář může i roky hlásat vyložené „bludy“ a společnost mlčí. Když se pak taková chyba prokáže, může začít psát a zveřejňovat klidně jiné bludy a nenamáhá se s omluvou. Pravda jsou malé výjimky, novináři kteří píší poctivě, ověřují si fakta, dodržují autorizace rozhovorů a jiné zásady novinářské etiky. Těch si velmi vážím a snažím se přispět svou "troškou do mlýna". Především si ale velmi považuji kvalitní odborné a vědecké práce."
Píšete krom jiného také poezii. Jaký styl básní se Vám osobně líbí?
"Báseň nemusí mít žádnou z pevně vázaných klasických forem, ale rozhodně by měla obsahovat alespoň jeden z těchto atributů: rým – třeba jeden osamocený soliter, rytmus, hudebnost slova, překvapivé metafory či nálady a ideu. Se ztrátou srozumitelnosti, zejména u mladých autorů totiž poezie ztrácí okruh čtenářů a vyznává ji pouze hrstka lidí. Ptám se, jak hluboce je takovéto "elitářství" pro kulturu škodlivé? Z regionálních autorů poezie mám snad nejraději profesora Jaromíra Horáčka, protože způsob jeho psaní je jaksi moje "krevní skupina". Sám v současné době připravuji další, v pořadí druhou, básnickou sbírku. Pokud mi zdraví poslouží, rád bych ji v příštím roce představil čtenářům."
Děkuji za rozhovor.