V neděli 9.9. proběhl v turnovském muzeu den otevřených dveří. S nevšedním zájmem veřejnosti se setkala přednáška PhDr. Jana Prostředníka o výzkumu v Maškových zahradách. S jeho svolením Vám část přednášky přinášíme.

Když v Turnově nebo blízkém okolí řeknete Maškovy zahrady snad každému se vybaví někdejší chlouba města a vlny rozhořčení které provázely stavbu nové budovy podniku Dioptra, silnice vedoucí nad Židovským hřbitovem, stavba supermarketu Plus a technických služeb. V neposlední řadě také nedávné polemiky o stavbě krytého plaveckého stadionu .
Území Maškových zahrad lze zhruba vymezit tokem Jizery, ČOV, novým závodem Dioptry a Energetickými rozvodnými závody (místní název U shořelého mlýna). Svým významem představuje nejzajímavější archeologickou lokalitu v Pojizeří. V rámci Evropy nebylo takovéto území doposud zkoumáno. V tomto prostoru je předpokládán brod nebo most přes řeku Jizeru. V dávných dobách se právě tady křižovaly zemská stezka Pojizerská a stezka po Libuňce.
Již na počátku dvacátého století a v jeho první polovině zde provedli archeologický výzkum Dr. Buchtela a profesor Šimák. Díky jejich činnosti dnes víme mnohé o této lokalitě. Nalezli doklady zemědělského osídlení v mladší době kamenné, tj. 5 000 let před naším letopočtem – nejstarší osídlení tohoto druhu v Pojizeří. Další doklady o osídlení pocházejí ze starší doby železné (6. stol. př.n.l.) a doby římské (1 – přelom druhého a třetího století našeho letopočtu). Část nálezů z tohoto výzkumu je uložena v Okresním muzeu Českého ráje. Všechna tato zjištění byla potvrzena arch. výzkumem v areálu dnešních technických služeb, který proběhl v roce 1995.
Další archeologický výzkum proběhl v Maškových zahradách v roce 1998 před stavbou supermarketu Plus. V souvislosti s plánovaným budováním sportovního areálu byl v roce 2000 zahájen další archeologický výzkum. Na jižním okraji lokality byla nalezena část nákolního sídliště z mladší doby bronzové, které je v prostoru původního běžného zemědělského sídliště z doby bronzové, které zde bylo snad jen o několik generací dříve. Zánik „suchého sídliště“ způsobila „ekologická katastrofa“, jak erozní tak solifukční (jarní půdotok), kterou způsobili sami obyvatelé. Masivním vymýcením lesních porostů v závěru mladší doby bronzové došlo k překrytí původních sídelních poloh nánosy bahna a tím pádem došlo i posunutí řečišť vodních toků (původně suchá sídliště byla zaplavena). Náhlost katastrofy potvrzují i četné nálezy téměř celých nádob a kovových předmětů jako jsou nože, spony apod. Kdyby bylo sídliště opuštěno v klidu, jistě by si tehdejší obyvatelé své nejcennější věci vzali s sebou. Zajímavé také je, že v rámci sídliště suchozemského můžeme z nálezů pozorovat i „hlad o místo“, neboť některé objekty byly zahlubovány do štěrkové jizerské terasy, což není na jiných, podobných sídlištích obvyklé. Obě sídliště z doby bronzové na jižní straně.
Tímto směrem pak pokračují ve dvou pevně ohraničených skupinách sídlištní jámy časně slovanského horizontu (6. – 7. stol.n.l) a osídlení z doby římské. Toto výrazné ohraničení obou sídlišť svědčí o tom, že v různých obdobích mohly být osídleny pouze určité polohy což dokazuje velký vliv Jizery na život obyvatel na jejích březích.
O archeologickém výzkumu v lokalitě bude vydána publikace, OMČR připravuje do budoucna velkou výstavu věnovanou tomuto areálu a jeho osídlení. Část nálezů si již v těchto dnech můžete prohlédnout na výstavě „Sto let sběratelské práce muzea".

Autorka článku děkuje Dr. Janu Prostředníkovi, městskému archeologovi za laskavé poskytnutí informací a odbornou pomoc při přípravě článku.