V Rovensku pod Troskami najdeme jednu velikou raritu. Dřevěnou zvonici se zvony, které visí obráceně. Jak se na zvony zvoní a proč jsou zvony otočeny srdci vzhůru se dočtete v tomto článku.Původní zvonice v Rovensku pod Troskami byla vybudována kolem roku 1370 zároveň s kostelem sv. Václava. Avšak v roce 1629 v době třicetileté války vyhořela – byla spálena. Na jejích troskách si však rovenští během jednoho roku
postavili zvonici novou. Nejprve byla vybudována zvonová stolice, na níž byly pomocí volských potahů vytaženy 2 větší zvony : sv. Václav a sv. Jan. Teprve, když byly zvony vytaženy, byla budována vnější konstrukce zvonice, která byla později obedněna a zastřešena.
Největší zvon sv. Václav má průměr 129 cm, výšku 118 cm a váží 24q. Druhý zvon sv. Jan Křtitel má průměr 110 cm, výšku 100 cm a váží 15 q. Nejmenší zvon Jiří byl ulit v Praze o 9 let později, r. 1639, při desátém výročí rebelie. Má průměr 85 cm, výšku 870 cm a váží jen 6q.
Zvony byly otočeny původně srdcem dolů a zvonilo se pomocí provazů. K jejich otočení došlo proto, že je rovenští používali k sezvánění na vzpouru proti vrchnosti. Hruboskalská vrchnost, pod níž Rovensko tehdy patřilo, nařídila za trest zvony otočit srdcem nahoru, aby se na ně nedalo zvonit. Rovenští se snažili příkaz obejít a vyřešili to tak, že asi o půl metru zkrátili táhla, za která se tahávalo provazem, zkrátili i délku srdíček o 15-20 cm a pokusili se zvony uvádět do pohybu šlapáním. Tento způsob zvonění přetrval až dodnes.Zajímavost : Ani za první, ani za druhé světové války nebyly zvony zrekvírovány pro válečné účely, neboť již tehdy byly považovány za vzácnou památku.
Zvoní se každou neděli k bohoslužbám ve třičtvrtě na osm a v poledne. Ve všední dny, jen když je pohřeb. Když se zvoní, musí být dostatečný počet zvoníků – 4 lidé. Velký zvon musejí houpat 2 lidé. Jak se zvoní : Zvoní se šlapáním tímto způsobem : zvoník se zachytí za držadlo v trámu a druhou rukou odstraní dřevěnou tyč, kterou je zvon zajištěn, takže se zvon zváhne dolů a vlastní tíhou vyletí opět nahoru.
Neotočí se však zcela kolem své osy, než doletí nahoru, vrací se zase zpět.
Aby se zvon nezastavil, šlape zvoník na dřevěný krk zvonu - úchytnou dubovou konstrukci - a tím ho rozhupuje, aby se zvon nezastavil. Teprve když se zvonění blíží ke konci, přišlápne zvoník prudčeji, tím se zvon vyhoupne opět do horní polohy kde jej zvoník tělem zachytí. Pak přišlápne příčné podpěradlo a přistaví na něj tyč, kterou zvon v horní poloze zajistí. Tím je zvonění u konce. V dolní části zvonice je možno vidět tzv. morovou rakev s nosítky. V dobách, kdy v kraji řádil mor, byla těla zemřelých v této rakvi snášena do hrobů.
Stáří zvonice (k roku 2002) je 372 let a odhaduje se, že vydrží ještě jednou tolik. Vše je zde původní, kromě šindelové střechy a plošiny pro návštěvníky.