(5. až 1. století před naším letopočtem – v odborné terminologii „doba laténská“)V následujících řádcích povídání o Keltech zaměříme pozornost na poněkud okrajové, a v naší archeologii stále dosti opomíjené, přesto velmi zajímavé téma – využívání skalních dutin.(Aktualizováno 25.1.2004)

Z hlediska terminologického si pod pojmem „skalní dutina“ představme v pískovcových terénech našeho regionu velmi rozšířené převisy (abri), tj. mělké otevřené vhloubené tvary, a jeskyně zahrnující hluboké výklenky nebo podzemí v tradičním slova smyslu. Přestože první archeologický výzkum skalní dutiny na sledovaném území proběhl již na sklonku předminulého století (Krtolská jeskyně na Mužském sondovaná J. L. Píčem) a navazující badatelské generace 1. poloviny 20. století prokopaly celou řadu „jeskynních“ lokalit, většina nálezů z doby laténské byla učiněna až v posledním desetiletí. Z celkového množství přibližně 120 dosud identifikovaných speleoarcheologických nalezišť v Českém ráji jich můžeme kultuře Keltů přiřadit jen několik (statisticky se pohybujeme pod hranicí 10%). Tato situace se zdá být plně srovnatelná s ostatními středoevropskými jeskynními oblastmi.

Nyní se ale podívejme na jednotlivá naleziště. Začneme dvěma staršími objevy, které učinil v Prachovských skalách středoškolský profesor J. Haken. Prvním je zlomek mísy zhotovené na hrnčířském kruhu s žebrem v podhrdlí, nalezený pod převisem pod Skautskou (dnes Půvabnou) vyhlídkou; fragment lze zařadit do rozpětí 5. až 3. století př. n. l. Druhý nález ze skalní dutiny datovaný do laténského období pochází z jihovýchodní části skalního města, z oblasti „Bukovina – Rovinka“. Jde o dnes již nezvěstné střepy v ruce robené keramické nádoby.

V mikroareálu výrazného skalního suku Čertova ruka na Hruboskalsku máme rovněž dvě lokality s laténskými nálezy – převis těsně pod vrcholovou plošinou skalního bradla, pojmenovaný podle bývalého ministra ing. L. Nováka, a malý výklenek Šourkova díra, objevený průmyslníkem dr. J. Šourkem z Prahy. Novákova pec přinesla kromě keramických zlomků také vzácné fragmenty skleněných náramků a možná i skleněné korály, ty však mohou náležet i mladšímu období. Výzkum zde prováděli v letech 1935 - 36 univ. profesor J. V. Šimák a archeolog R. Turek. Prakticky ve stejné době bylo kopáno i v Šourkově díře, odkud pocházejí zlomky na kruhu točených nádob, z nichž vyniká především jeden, červenobíle malovaný. Jedná se o fragment luxusní keramiky, jakou známe z keltských oppid 2. - 1. století před naším letopočtem.

Mezi léty 1992 - 1999 byla s přestávkami autorem tohoto příspěvku zkoumána výklenková jeskyně Portál pod vrcholkem Mužského. Lokalita leží v těsném sousedství výše uvedené Krtolské jeskyně zvané též Sklep na Chodové. Zatímco z rozsáhlého „Sklepu“ (délka 40 m) známe z pravěku jen keramiku lužické kultury, 10 m široký a 8 m hluboký výklenek Portál poskytl doklady o četném využívání dutiny od doby kamenné přes dobu bronzovou až do laténu. Skrovné laténské nálezy na lokalitě reprezentuje 20 drobných keramických střepů datovaných do (5.?) 4. až poloviny 3. století př. n. l.

Na opačném konci pískovcové kry Mužského, na katastru obce Branžež, v části skal nazývané „Na Vránovech“ se nachází mohutný převis, trampy přezdívaný Mamuťák (v odborné literatuře lokalita figuruje pod názvem Velký Mamuťák či Mamuťák 1). P. Jenčem v roce 1997 uskutečněná zjišťovací mikrosondáž mj. odhalila přítomnost Keltů v mladší až pozdní době laténské. Dva keramické zlomky snad souvisejí s existencí nedalekého rovinného sídliště (dvorce ?) na branžežské „Hrobce“ a aktivitami na Sokolce u Srbska (rámcově 2. století př. n. l.). Podobné vysvětlení se nabízí i u dalšího blízkého naleziště, převisu Kopřivák 1 v Žehrovské oboře, kde na okraji splachového kužele ze zvědavosti kopali nezletilí R. Toms a D. Maruška ze Žehrova na počátku 90. let. Nalezli zde kromě spousty jiných jeden okrajový zlomek mísovité nádoby, s největší pravděpodobností se zbytkem černého nátěru na povrchu. Archeologicko - přírodovědný výzkum P. Jenče v roce 2000 - 2001 laténské nálezy nepřinesl (sonda byla položena v nejchráněnější části převisu, mimo splachový kužel).

Sokolka - další z dosud nezodpovězených „keltologických“ otazníků v regionu. Jedná se o izolovaný, více než 200 m dlouhý, asi 100 m široký a 30 - 40 m vysoký pískovcový útvar se dvěma obrovskými převisy v dolní části. Při úpatí strmého srázu mimo abri, jakož i níže ve svahu, byla archeologickými sondami v letech 1997 a 1998 zachycena tmavě šedá (dřevěným uhlím probarvená) až 40 cm mocná vrstva, obsahující množství pravěkých artefaktů, přibližně z 90 % náležejících materiální kultuře Keltů (keramika, fragmenty železných předmětů). Tato vrstva se na své dnešní místo dostala transferem z vrcholové plošiny nejpozději ve 2. čtvrtině 1. tisíciletí našeho letopočtu, patrně v důsledku eroze po požáru. Laténský materiál známe i ze zmíněných převisů.

Poznámka: výše uvedené lokality jsou, stejně jako ostatní archeologická naleziště, chráněny tzv. památkovým zákonem. Skalní dutiny jsou zároveň chráněny podle § 10 zák. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.

Aktualizováno 25.1.2004.