KELTOVÉ A JESKYNĚ ČESKÉHO RÁJE - 2 .část
Petr Jenč - 26.1.2004
Dnes přinášíme druhou část zajímavého povídaní o minulosti Českého ráje a využívání skalních dutin člověkem.
Nadšení spolupracovníci mladoboleslavského muzea pánové L. Knobloch a J. Skála v roce 1997 údajně zjistili narušení archeologických situací v jedné z jeskyní rozsedlinového typu v údolí Plakánek u Kosti. Následoval výzkum J. Waldhausera. Nalezeny byly zlomky ze dvou z velké části sestavitelných keramických mís. Osobně se ale domnívám, že nálezy nemusí souviset přímo (nebo jenom ?) s aktivitami uvnitř jeskyně. Před více jak dvěma tisíci lety, možná při rituálních manipulacích, mohl kdosi vhodit celé nádoby do otevřené skalní pukliny, kterou se dnes splavuje veškerý materiál skrz jeskyni až na dno údolí. Nelze vyloučit ani alternativu „sklouznutí“ nádob do pukliny přirozenou cestou, musely by ale být původně umístěny někde v bezprostřední blízkosti průrvy. Minimálně v případě jedné z nádob, konkrétně větší mísy se zataženým okrajem a pásem hloubkově 
zdrsněného těla, je tato možnost velmi pravděpodobná. Na počest objevitelů byla lokalita pojmenována „Knobloch - Skálova jeskyně“.
Poslední skalní dutinou z našeho výčtu je Kristova jeskyně u Klokočí, katastrální území Bělá u Turnova. Na pohled běžný výklenek, maximálně 11 m široký a nejvýše 5,4 m hluboký, se zapsal do historie české archeologie unikátním nálezem zlaté mince Keltů. Jde o mušlovitý statér, charakteristický mincovní typ českých Keltů „Bójů“, ražený ve 2. - 1. století před n. l. Váží 7,517 g, obsahuje 97 % zlata, 2,7 % stříbra a 0,1 - 0,3 % mědi. Vzhledem k uvedené váze lze usuzovat na starší mušlovitou ražbu, časově náležející 2. století. Mince byla objevena zcela náhodně P. Jenčem spolu s dalšími artefakty z doby kamenné a mladší doby bronzové ve výhozu vedle nelegálního výkopu po neznámém hledači pokladů. Stalo se tak v červnu 2001 během exkurze s žáky českolipské ZŠ 
Slovanka. Byla mince na lokalitě uschována či ztracena ve středověku, případně novověku, nebo spíše nasvědčuje kultovnímu významu místa v době laténské ? Možností je jistě víc. Závěrem dodejme, že keltská mince z Kristovy jeskyně představuje první nález svého druhu ve skalní dutině na území České republiky.
V tuto chvíli je namístě zauvažovat nad otázkou, jaké důvody vedly nositele laténské kultury (vždy to nemuseli být etničtí Keltové) k pobytu v jeskyních a převisech Českého ráje. Jak ukazují první výsledky moderního speleoarcheologického bádání v oblasti, počet využívaných skalních dutin v předkeltském zemědělském pravěku je přímo úměrný hustotě osídlení (té které kultury). Tzn. představíme-li si do grafu zanesený vývoj osídlení od mladší doby kamenné po starší dobu železnou podle počtu lokalit, tvar křivky „jeskynních“ nalezišť bude (až na malé odchylky dané stavem výzkumu) kopírovat tvar křivky ostatních lokalit (sídliště, pohřebiště). Navíc koncentrace nalezišť v Českém ráji do 6./5. stol. př. n. l. je více méně rovnoměrná, bez velkých rozdílů mezi členitým skalnatým terénem a okolní otevřenou krajinou. Jedno z uspokojivých vysvětlení nabízejí přírodovědné disciplíny: většina pískovcových plošin středního Pojizeří až k Turnovu byla do sklonku doby bronzové (kdy došlo přičiněním člověka k degradaci zdejší krajiny) pokryta jemnozrnnými vápnitými sedimenty, které dodnes na mnoha místech bývalého mladoboleslavského okresu tvoří podklad kvalitních zemědělských půd. Na vrcholových plošinách se jednalo o vysoce úrodné, erozi snadno podlehající spraše (starší čtvrtohory) a o relikty vápnitých sedimentů křídového stáří. Takové geologické podloží přímo vybízelo k osídlení pravěkými zemědělci. Pískovcové dutiny na svazích a úpatích zemědělsky využitelných plošin mohly být integrálními součástmi sídlišť, masivní eroze pak archeologický záznam dokládající existenci osad vymazaly. Rovněž samotné nálezy z neolitu až doby halštatské v jeskyních a pod abri sledovaného regionu svým charakterem celkově spíše ukazují na profánní funkci těchto lokalit (patří sem například dílny, v případě vzdálenějších nalezišť snad i pastevecká a lovecká stanoviště). Doba laténská s podstatně řídčím osídlením Českého ráje a se značně vyspělejší kulturou a společenskou organizací se přeci jenom v archeologické výpovědi od starších období liší. U některých speleoarcheologických lokalit s keltskými nálezy z 2. - 1. století je naopak interpretace nálezové situace jako pozůstatek rituální aktivity pravděpodobná (např. Knobloch - Skálova jeskyně, Čertova ruka, případně Kristova jeskyně). O významu jeskyní v náboženství Keltů nás kromě mimořádných archeologických objevů přesvědčují antické písemné prameny, přesto ne každý laténský střep ve skalní dutině musí nutně souviset s kultem. Rozpoznání rituálních aktivit je totiž i v nejpečlivěji dokumentovaných archeologických situacích velmi problematické, často nebo spíše většinou prakticky nemožné. Ohniště, keramické fragmenty a úlomky zvířecích kostí pod převisem jsou stejně tak přesvědčivým dokladem pro opakované návštěvy pastevce dobytka jako pro obřadní tance u ohně s následným obětováním potravin a tekutin přírodním silám.
Závěrečná poznámka: výše uvedené lokality jsou, stejně jako ostatní archeologická naleziště, chráněny tzv. památkovým zákonem (č. 20/1987 Sb). Skalní dutiny jsou zároveň chráněny podle § 10 zák. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.
Autor je odb. pracovníkem VMG v České Lípě, pracoviště
archeologie a speleoantropologie.
Aktualizováno 26.1.2004
--------------------------------------------------------------------------------------------
Tento článek byl převzat dne 15.5.2024 20:43:11 z Internetového serveru RajNet.cz
--------------------------------------------------------------------------------------------