„Tisíciletá“ lípa je svou mohutností zcela jistě velkou dominantou obce na úbočí Kozákova. Stojí stranou hlavní silnice, vedoucí obcí a možná proto je projíždějícími návštěvníky opomíjena. Neprávem, neboť při pohledu na krásu a mohutnost tohoto stromu si člověk uvědomí pomíjivost života a moudrost přírody. Její zasazení je opředeno legendou.
Podle pověsti zasadili lípu u své chaloupky dva mladí lidé Hedvika, která náhodou objevila na Kozákově drahé kamení a její milý Kilián. Ten uměl ze surového polodrahokamu vybrousit kámen šperkový. Lípu věnovali potomkům na paměť své lásky a vítězství nad loupežníkem. Při jejím sázení prý řekl Kilián „Ať nekácí, kdo nesázel“. Lípa rostla, mohutněla a do její koruny se v době květu slétaly včely z daleka. Traduje se, že když chtěli tatobitští rozšiřovat silnici, lípa jejich plánu překážela. Dřevorubci, kteří ji chtěli pokácet však zaslechli z koruny mohutného stromu hlas: „Nekácejte, nesázeli jste!“ Dřevaři nechali lípu na pokoji a někteří lidé tvrdí, že v ní jsou zakleté duše Hedviky a Kiliána, kteří založili slávu kamenonosné hory Kozákov.
Skutečné stáří lípy je odborníky na základě průzkumu stanoveno na více jak osmset let. Ve dvacátých letech byl její stav poměrně žalostný, část koruny prosychala, jak dokazuje dobová fotografie. V roce 1925 Spolek tatobitských mládenců postavil kolem lípy kamennou ohrádku, která zabránila dalšímu odplavování zeminy od kořenů. Lípa obrazila a ustalo prosychání. V šedesátých letech péčí obce a zahrádkářů došlo k sepnutí stromu železnou obručí, která brání jeho rozlomení.
Posledním ošetřením prošla lípa koncem devadesátých let, Odborný zásah provedla liberecká firma. Dutý kmen lípy dostane ještě stříšku.
Kdyby Vás zajímal obvod kmene, těžko by se vám povedlo lípu obejmout. Podle posledních měření má kmen devět metrů a do dutiny stromu se vejde jedenáct dospělých lidí. Ale prosím, s úctou k mohutnému stromu, raději do ní nevstupujte. Bylo by škoda, byť nechtěně, takovémuto stromu ublížit.