S archeologem Petrem Jenčem jsme se sešli znovu na další z archeologických přednášek, které spolupořádal Spolek rodáků a přátel Mnichova Hradiště a okolí. I když tentokrát byl hlavní prostor věnován něčemu jinému, než archeologii Mnichovohradišťska - a to úloze a významu muzeí v regionu a zejména tématu "Pravěká a starověká Čína" - zbylo místo i pro takříkajíc domácí objevy. Velmi zajímavé, zvláště pro místní, byly jistě informace o nálezech v areálu mnichovohradišťského Městského úřadu.
Takže Petře, v březnu a dubnu t.r. jsi prováděl archeologický dozor při zemních pracech v souvislosti s rozšiřováním a přestavbou Městského úřadu. Jak už jsi stručně informoval na zmíněné přednášce, zjištění která jste zde učinili, jsou pro historii našeho města velmi přínosná…
Rozhodně. Začnu trochu obšírněji. Historická část každého města představuje z hlediska archeologie mimořádně cenné území. Mnichovo Hradiště navíc nemělo v minulosti to štěstí, jako některá velká města, aby zde archeologové dozorovali veškeré větší zemní práce a dokumentovali náhodně odkryté nálezové situace. Mnoho otázek tak zůstalo nezodpovězeno, řada objektů byla nenávratně zničena nebo zasypána bez odborného výzkumu. Když k tomu připočteme značnou torzovitost a selektivitu písemných pramenů, dlužíme poznání dějin našeho města ještě mnoho. V posledních letech působí v Čechách stále více archeologů, na Mnichovohradišťsku jsou záchranné výzkumy na stavbách samozřejmostí od 90. let. Vraťme se ale k „radnici“. Kopalo se konkrétně v prostoru dvora Městského úřadu (ten je v tuto chvíli již zcela zastavěn) a v č.p. 295, tedy pod podlahou Městské policie. Nálezy jsem zatím nekvantifikoval, ale jedná se o stovky kusů – nejčastěji zlomků hrnčiny, původní keramické střešní krytiny a zvířecích kostí. V případě dvora byly nálezy z období staršího novověku téměř vždy v druhotném uložení; středověkou keramiku odtud předběžně datuji do 15. století. Výkop pro topný kanál v č.p. 295 přinesl překvapení v podobě dochované destrukční vrstvy domu, patrně přízemního, který byl vystavěn v 16. století a jehož zánik nejspíše souvisí s nešťastným 18. květnem 1643, kdy město (s výjimkou kostela, zámku a několika chalup v podzámčí) lehlo popelem. Níže jsme dokumentovali souvrství dokládající existenci staršího domu, který zanikl (také požárem ?) zřejmě někdy v 1. pol. 16. století. Jelikož v tomto souvrství nebyla nalezena keramika, kterou bychom mohli s jistotou zařadit před polovinu 15. století, je pravděpodobné, že tento dům byl vybudován ve 2. polovině 15. století, možná při obnově města po jeho vydrancování a vypálení lužickými křižáky v roce 1468. Pro srovnání – první zmínka v pozemkové knize je z roku 1632, kdy byl majitelem domu Jan Puch. Druhý zajímavý údaj v písemných pramenech hovoří o výstavbě nového domu před r. 1672. Z písemných zpráv se však nedozvíme prakticky nic o podobě a bohatství domu např. před dramatickým rokem 1643, tady se musíme spolehnout jen na výpověď pramenů archeologických. K mladší historii č.p. 295 doplním, že zde od 17. století žili lidé rozličných profesí (kovář, cajkšmíd, kantor, varhaník, purkmistr, licitátor a švec), což bychom zase na základě archeologického výzkumu říci nedokázali. Mladší situace byly zničeny pozdější stavební činností, i nálezů bylo oproti pozdnímu středověku a ranému novověku výrazně méně.
Pověz nám něco více o nálezech z č.p. 295.
Jak pozdně středověký dům, tak i ten mladší, jenž shořel za třicetileté války, nejspíše patřily bohatým měšťanům (případně šlechtě). To se ostatně dalo předpokládat vzhledem k jejich poloze v centrální části náměstí. Období 15. – 1. čtvrtiny 16. století reprezentuje početný soubor fragmentů keramických nádob a pokliček, celý keramický džbán, neúplný miskovitý kahan s hubičkou (olejová lampička), zlomek nádoby s perličkovými nálepy (pravděpodobně číše) z draselno-vápenatého skla, zvířecí kosti a zlomky kachlů – jeden s reliéfem hradby s cimbuřím a bránou. Již tento dům měl střechu krytou korýtkovitými cihlami – prejzy a jeho okna byla pravděpodobně zasklená.
Raně novověký dům (2. polovina 16. – 1. pol. 17. století) byl vybaven bohatě zdobenými keramickými kamny (kachle s plastickou výzdobou), kromě zlomků hrnčiny a kostí zvířat bylo nalezeno množství zlomků okenních terčíků, často zdeformovaných žárem. Dům byl dřevěný - otisky dřevěných konstrukcí jsou dobře patrné na vypálené mazanici. Destrukční mazaninová vrstva obsahovala i zbytky zuhelnatělých trámů a sklovité strusky, typické pro požárové vrstvy.
Ve výhozu po dělnících jsme dodatečně nalezli mj. železné hřebíky, olověná uchycení okenních terčíků, fragment skleněné nádoby foukané do formy s vypíchaným dnem (16. – 18. století), zlomek keramické troubele (část dýmky), čtvercový hrací kámen, střep zdobené kameninové nádoby (18. – 19. století), kamenný brousek aj.
Na závěr si dovolím poděkovat kolegovi Bc. Jiřímu Jáklovi z Prahy, se kterým jsem konzultoval nálezy skla a paní Heleně Průškové, dlouholeté pracovnici mnichovohradišťského archivu, jež mi poskytla některé údaje z písemných pramenů.
Petra Jenče zpovídala vydavatelka Zpravodaje města Mnichova Hradiště Martina Bachová
Aktualizováno 31.1.2004.