Přírodní rezervace Příhrazské skály
Petr Jenč - 24.9.2003
Rezervace byla vyhlášena v roce 1998 na území 520 ha. Předmětem ochrany je komplex skalních měst s třetihorními neovulkanickými tělesy a rozsáhlé lesní porosty s vysokým podílem přirozených lesních společenstev.
K těm nejcennějším patří reliktní bory na vrcholech skal, na skalních hranách. Poznají se podle starých pokroucených borovic leckde i bizarních tvarů. Jejich věk může být i 250 let. Patří k tomu nejpůvodnějšímu genofondu v Českém ráji. Neodmyslitelně k těmto stanovištím patří porosty vřesu vytvářející v polovině léta růžově kvetoucí koberce. Místy se objevují keříky brusinky a na vhodných ploškách pískovců i jarní druh kolenec Morisonův. V části Staré Hrady se nalézá zbytek zakrslých xerotermních doubrav s unikátními nálezy velmi vzácných rostlin. Pro Český ráj se jedná většinou o jejich jediné naleziště. Rostou jenom na tomto jediném místě. Pro botanika jsou zajímavé inverzní rokle a údolí s porosty původních bučin a suťových lesů s vonnou měsíčnicí vytrvalou. V dávné minulosti zde vznikaly jeskyně, převisy, skalní brány či oblouky. Díky vlhkému a studenému mikroklimatu zde rostou i horské druhy. Pro odborníky zdroj poznání, pro ekologa a ochranáře místo, které se musí chránit jako celek. Rokle jsou evropsky významnými stanovišti desítky druhů kapradin a plavuní. Papratka samičí a kapraď samec jsou naše nejběžnější kapradiny a poznají je snad všechny děti. Chlad a vlhko zde vyhledávají vzácnější kapradiny jako kapraď osténkatá, rozložená, podobná či rezavá, bukovník kapraďovitý, osladič obecný, bukovinec osladičovitý. Až v roce 2001 byla v Příhrazských skalách nalezena kapradina vláskatec tajemný, která roste velmi vzácně v temných a vlhkých římsách a na okrajích jeskyň. Je tak nenápadná, že botanik musí mít s sebou lupu, aby ji poznal v porostech řas, lišejníků, játrovek a mechů, které obývají vlhké skály. V rezervaci se nalézají nejbohatší porosty v rámci Českého ráje plavuní vrance jedlového a plavuně vidlačky.
V Příhrazských skalách žije 87 druhů obratlovců. Skalní prostředí vytváří stanoviště, které vyhledávají výři, krkavci. V minulosti zde hnízdili i vzácní dravci jako sokol stěhovavý nebo raroh. Oba druhy byly díky působení člověka z celého Českého ráje vyhubeni. Velmi zajímavou a ekologicky významnou skupinou živočichů jsou netopýři, kteří jsou závislí na existenci jeskyň, sloužící jim nejen pro jejich přezimování, ale i pro rozmnožování. K významným skalním druhům patří i bezobratlí živočichové. V roce 1999 tzv. arachnologickým průzkumem bylo na území rezervace nalezeno 97 druhů pavouků. Své místo zde mají i další skupiny jako motýli, mravenci a brouci. K těm nejzajímavějším druhů patří růžová můra sklepnice obecná nebo z pohádkové knihy Ferda mravenec známý mravkolev, který potřebuje obnažené suché písky pod převisy a na úpatí skal.
Člověk se podílí na přeměně přírody a krajiny Českého ráje již několik tisíce let. Stopy jeho působení nalezneme na každém metru. Změny v posledních 200 letech však patří k těm nejvážnějším. Likvidace původních lesních porostů a jejich postupný převod na smrkové a borové lesy, zavádění cizokrajných dřevin jako borovice vejmutovky, akátu, dubu červeného nebo douglasky a modřínu vedlo k tomu, že současný člověk již neví a nezná jak vlastně ten původní les vypadal. Založení intenzivních ovocných sadů přineslo do skalních měst obrovské množství splavené půdy, hnojiv a chemických látek. V posledních deseti letech opuštění luk a jejich postupné zarůstání nálety dřevin mění ráz krajiny.
Za 50 let člověk svým intenzivním a velkoplošným hospodařením v krajině Příhrazských skal způsobil úplnou změnu původního krajinného rázu. Zmizela mozaika udržovaných kvetoucích sadů švestek a třešní, síť rozlehlých statků s hospodáři, pastviny s pasoucími se zvířaty. Svůj velký podíl na současné podobě krajiny Příhrazských skal nesou pěší turisté a v posledních 10 letech cykloturisté. Skály byly zpřístupněny sítí pěšin, cest, barevných značek, cedulek a informačních panelů. Velký počet jeskyň a převisů byl zcela zlikvidován tábořením a přebýváním vyznavačů trampingu, což v některých případech stále pokračuje.
Cílem ochrany přírody skalních měst je zabezpečit a vytvořit podmínky pro život všeho živého i neživého ve vzájemné interakci. Člověk musí chránit aktivně, postupně obnovovat lesy nejen za účelem zisku z budoucího prodeje dřevní hmoty, ale tak, aby les poskytoval existenční prostor pro rostliny a živočichy, aby byl funkčním prvkem v energetickém systému Země, zadržoval vodu v krajině a poskytoval prostor pro relaxaci člověka. Přísnou ochranu vyžadují vlastní skály, všechny geomorfologické útvary, které vznikaly zcela mimo prostor a čas ve srovnání s působením období průměrného lidského života. To co vznikalo tisíce let může člověk zničit za jeden večer jedním ohněm, jednou neukázněnou cestou na horském kole apod. K aktivní ochraně patří i represivní opatření. Nelze donekonečna tolerovat a vysvětlovat. I v případě této rezervace je nezbytná regulace pohybu návštěvníků a kontrola dodržování ochranných podmínek. Přírodní rezervace Příhrazské skály patří k těm v Českém ráji, které mají ještě zachovalý velký přírodní potenciál a jsou dobrým zdrojem pro studium vzniku a pohybu skal, ekosystémů, populací rostlin a živočichů.
Velmi těžko se hledá takový způsob využití území, který by byl ve své podstatě neničící. Blíží se mu všemi pády skloňující trvale udržitelný rozvoj. Smutné je, že se tímto pojmem zaštiťují mnohé spolky, organizace a sdružení. Vytvářejí se strategie, plány, v jejichž záhlaví se tento pojem vyskytuje, ale bude zřejmě trvat desítky let, než člověk pochopí podstatu a přijme nezbytnost trvale udržitelného využívání přírody a krajiny jako součást svého životního programu.
Autorkou textu Dr. Lenka Šoltysová, vedoucí Správy CHKO Český ráj
--------------------------------------------------------------------------------------------
Tento článek byl převzat dne 22.11.2024 0:11:07 z Internetového serveru RajNet.cz
--------------------------------------------------------------------------------------------