Tak se nám ke konci chýlí rok 2003. Do paměti lidí se zapíše všelijak. Do té mé, a také do vzpomínek několika stovek čtenářů se také zapíše jako rok, kdy lidské lajdáctví, závist, komerčnost a lhostejnost k hodnotám jiným než ryze ekonomickým nechala zahynout nejstarším samostatným a nezávislým novinám v regionu totiž Pojizerským listům.

     Jaká je situace kolem legendárních listů u jejichž kolébky stály legendy české literatury? Nejasná a špatná, tedy stručně řečeno.

     Už v roce 1999 kdy jsem začínala pracovat jako samostatná a nezávislá novinářka, hovořilo se o tom, že tyhle noviny někdo vytuneloval, že jsou na zrušení. Tehdy vycházel čtrnáctideník Týden v Českém ráji, a protože situace Pojizerských listů byla špatná, doufal vydavatel, mimo jiné dobrý novinář a prima člověk, že se nové regionální periodikum chytí. Bohužel, po necelých dvou letech přestal tento časopis zaměřený na dějiny, etnografii a přinášející souhrn zpravodajství z Pojizeří vycházet. Tehdy jsem začala psát pro Pojizerské listy. Nejprve etnografickou rubriku, pak další věci. Za 0,75 haléřů hrubého za 1 cm2 tisku!!!!

     To už byla situace kolem novin trochu jasnější a patřily k tiskárně, jejímž majitelem byl pan Novotný. Za čas mi stoupla i gáže za centimetr za téměř závratných 2,20 za cm2. Jenže idylka netrvala dlouho. Ke mně, jako k nezávislému přispěvateli se informace dostávaly velmi zprostředkovaně. Hodně se mluvilo o tom, že peníze z reklam doslova požírá zadlužená tiskárna. Také se hovořilo o tom, že majitel chce noviny prodat a už probíhají jednání. Nic bližšího jsme se nedozvěděli.

     Honoráře šly prudce dolů, asi tak na polovinu. Pro vaši představu, měsíční účet za soukromý telefon a fax používaný doma k práci pro Pojizerky byl často vyšší než honoráře. Proč jsme nepracovali v redakci? Ono se těžko pracuje na předpotopních počítačích, které nekomunikují s ostatními elektronickými médii atd.      Pak přišel šok. Pan Novotný mě požádal, zda bych na nějakou dobu nepřevzala hlavní redigování Pojizerských listů. To už jsem měla miminko a musela jsem odmítnout. Zhruba za měsíc ukončil tento podnikatel svůj život a zbyly po něm veliké dluhy. Na tiskárnu, a tím i na noviny byl uvalen konkurz.

     A tady podle mého začalo poslední kolo zkázy Pojizerských listů. V listopadu roku 2002 bylo několik vážných kupců na značku Pojizerské listy. Opravdu na známku, neb vybavení redakce nemá téměř žádnou finanční hodnotu. Tehdy pan správce požadoval, podle údajů, které se donesly k nám redaktorům, 250 000 Kč.!!!!!!! To odradilo mnohé vážné zájemce. Nakonec zhruba po roce byla prodána tiskárna. Značka Pojizerské listy byla přívažkem, a nový majitel se zavázal, že bude noviny vydávat do konce tohoto roku a slovo dodržel.

     Faktem je, že noviny vycházely po celou dobu konkurzu, tedy dalších 14 měsíců, od smrti pana Novotného do konce roku 2003 se to dělo pouze za ohromného obětování všech redaktorů. Tedy šéfredaktora pana Vodrážky. Přispíval také pan Grund, velké poděkování za vlastivědné informace patří panu Františku Mlejnkovi z Vesce a panu Aleši Mastníkovi za publicistiku i dalším občasným přispěvatelům.

     Vlastně jsme noviny platili ze svého, neboť honoráře nepokryly naše náklady a řada lidí publikovala zdarma. Víte, když fotografie pro noviny financujete ze svého, na reportáže jezdíte svým soukromým autem a za soukromý benzín a ze svého platíte e-maily, faxy a telefony a to ještě musíte pracovat doma na vlastním počítači neb ten redakční nechodí...je to těžká práce.

     Na inzerci se podílela paní Vlasta Hudcová, která s jediným, chvílemi nefungujícím telefonem dokázala malé zázraky.

     A přesto jsme boj o Pojizerské listy prohráli. 19.prosince 2003 proběhla dražba. Vyvolávací cena značky byla 90 000,- Kč. Nakonec klesla na 40 000,- Kč. a ani tak to nikdo nekoupil. Mě osobně velmi zklamalo město Turnov. Zastupitelé odmítli účast na dražbě s tím, že město dotuje Hlasy a ohlasy a další periodikum si nemůže dovolit financovat.

     Co bude se značkou Pojizerské listy ví v tuto chvíli pouze Bůh a snad současný správce konkurzu. Koncem ledna má vyjít nové periodikum, registrované pod značkou Pojizerky. Mne, jako redaktorku Pojizerských listů a nezávislou novinářku zatím nikdo nekontaktoval. Kdo stojí za novými regionálními novinami nevím. Tak si svůj novinářský průkaz Pojizerských listů uložím spolu se smlouvou o spolupráci a třemi ročníky novin, pro které jsem toho nenapsala zrovna málo. A budu čekat a snad se i trochu modlit.

     Za co? No aby se našel osvícený mecenáš, který pochopí, že náš čarokrásný region si zaslouží své vlastní noviny, zachycující besídky ve školkách, otvírání nových domovů důchodců, besedy s myslivci, hasiči atd. Noviny popisující trable nájemníků s předraženým byty, sloupkem shrnujícím události regionu a několika aktualitami. Noviny s prostorem pro prezentaci regionálních muzeí, knihoven, místních méně známých a přitom velmi kvalitních autorů. Noviny, kde mají prostor čtenáři k vyjádření svých názorů bez ohledu na to, co by si přál otisknout pan starosta té či oné obce či města. A takové noviny nám teď budou chybět.

     Vážení čtenáři, můžete se mnou nesouhlasit. Můžete namítat že v Pojizerských listech nic nebylo, že nestály za nic a že tedy žádná škoda, když zmizí. Je to Váš názor. Kupujte si Blesk a ostatní podobně kvalitní noviny se spoustou lží, krvavých či hambatých fotek a žijte si ve světě, který tato média vytvářejí... Máme demokracii.

     Já doufám, že se mezi Vámi najdou i tací, kteří pochopí co jsem výše napsaným článkem chtěla říci. Laskavý čtenář pochopí...

     PS: Pokud by někomu připadalo, že vývoj kolem Pojizerských listů byl jiný, uvítám upřesnění. Ale takto situaci opravdu vidím já.