Počátky šlechtických sídel v Českém ráji – 2. část
Petr Jenč - 14.6.2004
Do této chvíle jsme věnovali pozornost jen předchůdcům či raným formám šlechtických sídel. Nyní se pokusme vžít do doby 2. poloviny 13. století, kdy jsou v severních Čechách a v Českém ráji zakládány již nám známé hrady…
Základním nositelem kolonizační aktivity byl bezesporu rod Markvarticů a cisterciáci z Kláštera Hradiště nad Jizerou. Na východním okraji Českého ráje působil i rod Ronovců, kteří měli své državy zejména Českolipsku, Šluknovsku a Žitavsku. Uveďme podrobněji jako první Ronovce, kteří vystavěli nejstarší hrad v Českém ráji. 
Je jím dnes již téměř zničený hrad Brada na východním okraji Prachovských skal. Poprvé se po něm píše jeho majitel Načerat k roku 1258. Jeho syn Léva byl nucen králem Václavem II (1283-1305) roku 1304 hrad směnit za ves Štítary. Tímto jejich kolonizační aktivita v Českém ráji asi skončila.
Dalším nezanedbatelným nositelem kolonizační aktivity byli cisterciáci z Hradiště. Právě za tímto účelem sem byli i v 70. letech 12. století rodem Markvarticů pozváni. Tento řád, jak bylo již uvedeno, se specializoval na kultivaci krajiny – vysušování mokřin, zakládání rybníků, sadů, vesnic a jak se nově ukázalo i opevněných sídel. Někdy během 2. poloviny 13. století začali na svém panství zakládat vesnice. Rozsah jejich panství známe až z pramenů 14. století, ale domnívám se, že neuděláme chybu, když tento stav promítneme i do století předcházejícího. Zakládání vesnic máme doloženo pouze archeologickými nálezy. Pěkným příkladem může být ves Srbsko na Mnichovohradišťsku. První 
písemná zmínka je až z roku 1534, přičemž dle pramenů archeologických lze vznik zařadit právě do inkriminované doby 2. poloviny 13. století. Je zřejmé, že v této době bylo vybudováno na klášterním panství i několik opevněných sídel. Ty lze dle vztahu k okolnímu osídlení a geomorfologické pozici rozdělit do tří pracovních kategorií. Opevnění strážní (Staré Hrady u Příhraz, Drábské světničky a patrně i Klamorna u Dneboha), refugiální (snad Hynšta – úvaha V. Peši a P. Jenče) a „správní hrad“ (Křineč u Komárovského rybníka). Právě hrad Křineč byl objeven před několika lety a nyní zde byl ukončen výzkum (pod vedením P. Jenče z VMG v České Lípě), který prokázal jeho existenci od 2. poloviny 13. do 15. století.
V neposlední řadě je na místě zmínit vlastní rod Markvarticů, kteří byli zajisté tou rozhodující hybnou silou v kolonizačním procesu. Již začátkem 40. let 13. století se možnosti vybudování vlastního sídla dočkal Markvartic Havel, když od krále Václava I. za věrné služby obdržel rozsáhlé statky v podhůří Lužických hor při zemské stezce do Lužice. Zde si postavil již kamenný hrad (Löwenberg = Lví vrch; počeštěný název tedy Lemberk). Za mohutným příkopem, který přetínal ostrožnu, se nacházela brána chráněná mohutnou věží. Na nejvzdálenější a tedy nejbezpečnější straně hradního areálu se nacházel palác, kde sídlil hradní pán. Celý hrad byl obehnán mohutnou kamennou hradbou. Další detaily již neznáme, jelikož původní stavba velmi utrpěla při přebudování hradu na zámek v 16. století.
Jedním z významných markvartických počinů bylo i založení města Turnova, kolem poloviny 13. století. Osídlení doložené archeologickými nálezy 
zde však bylo již starší, zejména se koncentrovalo mezi Libuňkou a Stebenkou. Zajímavým příkladem dvojnásobné translace (přemístění) šlechtického sídla můžeme sledovat právě v okolí nově vzniknuvšího města. Patrně již nedostačující sídlo na Hruštici bylo přeloženo (někdy v 2. pol. 13. století) na ostrožnu do polohy Dolánky – Vápeník při soutoku Jizery a Vazoveckého potoka. Na přelomu 13. a 14. století pak došlo k druhému přemístění z Dolánek na místo dnešního zámku Hrubý Rohovec. Vše se pohybuje samozřejmě jen v rovině teorie, ač poměrně pravděpodobné. V převratných dobách 2. poloviny 13. století vznikají další hrady v Českém ráji, konkrétně na okraji skalních měst – Valdštejn (70. léta 13. století), Hrubá Skála, Chlum - Kozlov, Rotštejn. Zakládání těchto hradů jistě souvisí s postupným rozrodem markvartického rodu, kteří se pak podle svých hradů nazývají. Kromě prestižních sídel členů mocného rodu se lvicí ve znaku vzniká v tomto období i množství drobnějších sídel (Všeň, Ploukonice, Nebákov, Pařízek, Troskovice – tvrziště v intravilánu). O stavitelích těchto tvrzí nevíme mnoho, jednalo se asi o drobné šlechtice, kteří byli snad v nějakém klientském vztahu k Markvarticům. Možný náhled do různorodosti a roztříštěnosti pozemkové držby poskytuje pro horní Pojizeří kolem roku 1318 soupis šlechticů, kteří stáli v soudním sporu proti Vokovi z Rotštejna. Jelikož jich bylo rovných 78, neměl to pan Vok jistě jednoduché.
Tímto bychom uzavřeli cestu po šlechtických sídlech, která mnohdy vedla po velmi klikatých cestách poznání. Jen ve veliké zkratce a mnohdy velmi zjednodušeně jsem se pokusil nastínit proces emancipace šlechty a vznik jejich opevněných sídel. Záměrně uvádím jen tu počáteční vývojovou fázi, jelikož ta bývá velmi často taktně přeskakována, jelikož naše vědomosti o ní jsou stále nedostatečné.
Zvláštní kapitolu by jistě zasloužila ochrana těchto nemovitých památek. O tom snad někdy příště. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že pokud chceme něco chránit, musíme o tom vědět maximum informací. Proto musí být v lidech vzbuzován zájem o tyto monumentální a okázalé památníky naší minulosti. Doufám, že lidé sami si dnes již uvědomují hodnotu těchto památek a snaží se je chránit. Myslím si, že za poslední století jsme v této otázce udělali velký pokrok, a tak se nezastavme v půli cesty.
Autor textu: Martin Nechvíle (externí spolupracovník historického odd. VMG v České Lípě)
--------------------------------------------------------------------------------------------
Tento článek byl převzat dne 21.11.2024 14:28:29 z Internetového serveru RajNet.cz
--------------------------------------------------------------------------------------------