Na pískovcových plošinách v Žehrovských lesích, Hruboskalsku i okolí Lažan, narazíme často na oválné či kulaté propadliny různé hloubky a průměru. V polích jsou někdy zarostlé a z dálky vypadají jako remízky. Někde bohužel slouží také jako smetiště. Nejsou to pozůstatky po dávné těžbě nerostů, ale zajímavý přírodní úkaz - pseudokrasové závrty.
Na rozdíl od pravých závrtů v krasových oblastech, které vznikají rozpouštěním vápence dešťovou vodou, vznikají pseudokrasové závrty vyplavováním písku. Na křížení puklin může dešťová voda lépe prosakovat do podloží,vyplavuje jednotlivá zrnka písku a puklina se začíná rozšiřovat. Půda z povrchu propadá do pukliny, povrch nad puklinou tak poklesne a objeví se mělká prohlubeň, do které může lépe stékat voda z okolí. Ta spáry stále více rozšiřuje a spláchnutý materiál vyplavují prameny na úpatí tabule ven.Vznikne tak různě veliká a hluboká jáma, někdy s otevřeným dnem, ve kterém je vidět puklina v podloží. Ta se v průběhu času stále více otevírá, vzniká síť puklinových jeskyní a nakonec průrva dosáhne okraje plošiny a změní se v novou rokli.
Některé závrty mají dno uzavřené a zarostlé lesem. Jiné jsou aktivnější a na obnažených kořenech stromů je vidět, jak se závrt v průběhu let zvolna prohlubuje, jak puklina pomalu, ale vytrvale polyká půdu ze svého okolí. Někdy, zejména po jarním tání, se objevují na jejich okrajích nové propady a sesuvy půdy. V lesích, kde se neobdělává půda jsou závrty nejlépe zachovalé. Můžete si je prohlédnout třeba při cestě z Valdštejna na Hlavatici.