V lese Slap u Bítouchova u Semil se kdysi rozkládal romantický kaňon, úzké údolí s vysokými sráznými stěnami. Soutěska však při jarních táních nebo po vydatných srpnových lijácích rozvodněné Jizeře nestačila a ta zaplavovala v Semilech rozsáhlé plochy. Kvůli stavbě a bezpečnému provozu přádelny v Semilech Řekách (dříve Jizerodolí) nechal v roce 1870 semilský továrník Schmitt soutěsku rozšířit na dnešních 15 – 20 metrů. Ale i dlouho poté zůstávala tato místa skryta zraku lidí. Cestu sem nacházeli jen zbloudilí odvážlivci nebo nadšenci, kteří se nechali zlákat divokou scenérií skal a romantickým pohledem do údolí.
Velký zásah do neporušené přírody soutěsky představovalo vybudování železniční trati Pardubice – Liberec. Pro stavitele trati znamenal úsek mezi Semily a Železným Brodem skutečný oříšek. Vždyť na necelých třech kilometrech mezi Bítouchovem a Podspálovem musely být ve tvrdé skále proraženy čtyři tunely. Tato soustava tunelů není sice technickou památkou, ale rozhodně se řadí ke středoevropským technickým unikátům.
Riegrova turistická stezka byla původně 5,1 km dlouhá, z toho stará část měřila 1,3 km a nová část 3,8 km. Starou část vybudoval Klub českých turistů v Železném Brodě, v roce 1903 upravil turistickou stezku vedoucí od Železného Brodu (Malé Horky) po pravém břehu Jizery k ústí říčky Kamenice do Jizery. O propojení stezky až do Semil se jednalo 10. března 1901 na schůzi Okrašlovacího spolku v Semilech. Turistická trasa měla vést od Palackého sadů v Semilech Bítouchovem a jizerským údolím až na Spálov a navázat tam na stezku starou. Část zamýšlené trasy až ke druhému tunelu vedla po pozemcích firmy Schmitt, která byla s městem ve stálých sporech a nebyla nejmenší naděje, že by jednání s ní mělo úspěch.
Teprve v roce 1908, když se vztahy mezi městem Semily a firmou Schmitt zlepšily, byla svolána na Spálov schůzka zástupců Okrašlovacího spolku ze Semil, Klubu českých turistů v Železném Brodě a zmocněnců firmy Schmitt. a zde bylo rozhodnuto začít se stavbou stezky. Protože však tato velká akce přesahovala rámec působnosti Okrašlovacího spolku, byla celá záležitost předána Klubu českých turistů, který byl v Semilech ustanoven 8. února 1909.
Stavba stezky byla 19. června 1909 zadána staviteli Karlu Krykovi z Hořeního Hamru. S všeobecným souhlasem se setkal návrh, aby stezka nesla jméno nejslavnějšího semilského rodáka Dr. F. L. Riegra. Stavba nové části trvala tři měsíce, bylo na ní vystříleno 304 kg dynamitu při 2053 ranách. Na 12 m dlouhý tunel, jehož vrtání trvalo šest týdnů, bylo spotřebováno 1086 dynamitových patron. Velmi pracné bylo zřízení 77 m dlouhé visuté galerie se železným zábradlím 5,5 m nad hladinou Jizery. Ta byla opřena o 20 železných nosičů zapuštěných 70 cm hluboko do tvrdé fylitové skály a zalitých betonem. Kulminačním bodem stezky se stala „kazatelna“ proti Krkavčí skále 50 metrů nad hladinou Jizery. „Böhmova vyhlídka“, jedna z nejkrásnějších na stezce, byla pojmenována po zakladateli Klubu českých turistů v Semilech Antonínu Böhmovi. Starý a nový úsek turistické stezky spojila nízká dřevěná lávka nad říčkou Kamenicí. Slavnost otevření stezky se konala 10. října 1909.
Riegrova stezka byla ihned po otevření hojně navštěvována. Za první rok se uvádí 195 početných výprav a 80 tisíc návštěvníků. Do Semil byly vypraveny i zvláštní vlaky. Ani v dalších letech návštěvnost neklesela. Riegrova turistická stezka se stala skutečným základem, na němž semilský odbor Klubu českých turistů budoval turistické podniky v Pojizeří. V roce 1925 byla péčí semilského odboru zbudována na stezce studánka Antala Staška.
Původní vzhled Riegrovy stezky se samozřejmě do dnešních dnů nezachoval. Procházíme-li Riegrovou stezkou ve směru Semily – Železný Brod, dovede nás pěšina po břehu řeky k jezu. Voda, kterou tu zadržuje, tu vtéká do 1300 metrů dlouhého tunelu, ústícího do elektrárny. Člověk tu využil velkého spádu řeky, který činí na 2,5 kilometrovém úseku celých 24 metrů. V době nižších vodních stavů je tak řečiště až pod elektrárnu téměř bez vody, můžeme však pozorovat obnažené dno, místy plné mohutných balvanů. Výstavba vodní elektrárny pod Spálovem v letech 1922 – 1926 změnila vzhled jizerského údolí a řece ubrala na její divokosti, nijak však neublížila celkové romantice kaňonu. Blízko elektrárny vznikla zanedlouho další stavba, v září 1929 byl v Podspálově otevřena Crhova turistická chata, dnešní Hotel pod Spálovem.
V roce 1936 byla postavena na trase staré Riegerovy stezky ze Železného Brodu pod Spálov silnice. Železnobrodská část stezky, zbudovaná v roce 1903 přestala existovat. Lávka přes Kamenici byla několikrát vodou odplavena, a tak byl zřízen v dostatečné výši nad hladinou dřevěný most, který byl v roce 1938 byl nahrazen mostem železobetonovým, prvním v republice, který byl postaven šikmo přes řeku. Obraz krajiny se tak v těchto místech výrazně změnil. Přesto zůstala Riegerova stezka, byť značně zkrácená, nadále velmi přitažlivá.
Do Rajnetu zaslalo Městské informační středisko Semily.
Informace čerpány převážně z publikace Průvodce historií turistiky na Semilsku od Václava Votočka.