Spor o zámek Opočno mezi státem a Kristinou Koloredo– Mansfeld začíná odznovu. Ústavní soud na návrh Národního památkového ústavu zrušil rozhodnutí obecných soudů, který majetek navrátil dědičce sporu. Ústavní soudu prohlásil, že soudy chybně zhodnotily to, zda její otec Josef měl německé občanství. Pak by se na majetek zabavený dle Benešových dekretů nevztahovala restituce. Rozhodnutí ústavního soudu může být i precedentem pro podobný spor o navrácená Hruborohozeckého panství na Turnovsku.

„Všechny obecné soudy, počínaje Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou budou muset na restituční spor znovu nahlédnout od samého počátku,“ pronesl krátce po rozsudku soudce ústavního soudu Jan Musil. Památkáři pochopitelně rozhodnutí ústavního soudu vítají: Soudy budou muset lépe zhodnotit důkazy. Buď majetek znovu vydají Colooredo–Mansfeld, nebo ho vrátí státu „Obecné soudy by měly respektovat rovinu právního řádu vysloveného ústavním soudem a tady je těch velmi důležitých momentů mnoho. Jsou teď definovány nové mantinely,“ vysvětluje Miloš Hošek, právník, který zastupuje Národní památkový ústav. „Já se budu dál soudit. Jsem strašně zklamaná, co se stalo a nemyslila jsem si, že je to možné v nové demokracii, tady,“ komentovala rozsudek zdrceně Kristina Colloredo–Mansfeld. Podstatou restitučního sporu, obdobně jako u Hruborohozeckého panství a dalších je, zda otec Kristiny Colloredo–Mansfeld Josef kolaboroval s Nacisty, ztratil Československé občanství, a o majetek přišel právem dle Benešových dekretů, jak tvrdí památkáři. Přímý důkaz ale nenašli. Objeven byl pouze mansfeldův životopis, ve kterém svoji přihlášku k říšsko–německému občanství zmiňuje. Soudy původně tento důkaz nepřijaly a ústavní soud jim to vytknul. Kristina Colooredo–Mansfeld už získala na 5000 hektarů lesa, dvě desítky nemovitostí a 68 obrazů. Rozhodnutí ústavního soudu v kauze Kristiny Colloredo–Mansfeld může být tak precedentem i pro jiné případy. Celý případ nestojí na tom, zda byl a nebo nebyl Němec,“ vysvětluje právník Národního památkového ústavu Miloš Hošek. „Ono tam je více aspektů: tedy kdy k majetku přišel stát, zda se tak stalo v období rozhodném,tak jak stanoví zákon, tedy před rokem 1948. „Málokdo si uvědomuje, že matek zabavený dle konfiskačních dekretů sloužil jako reparace za způsobené válečné škody. Pokud konfiskáty jak sudetské, tak nitrozemské navrátíme zpět, tak se nevyrovnají reparační požadavky a hrozí i to, že původní vlastníci konfiskovaných majetků mohou žádat další odškodnění a újmy za nevyužívání majetku a to by mohlo vést až k zhrocení státu,“ tvrdí člen Petičního výboru Walderode a zastupitel města Turnova Josef Kunetka. „Je důležité aby už konečně naše kompetentní orgány ctily náš ústavní pořádek po roce 1945. Potom by nikdy k žádným restitučním kauzám nedošlo,“ tvrdí Kunetka. Zabavení majetku šlechty – v roce 1945 8 bylo na základě Benešových dekretů zabaveno na území tehdejšího Československa ze 2000 hradů a zámků 514. Speciální zákon z roku 1947 zkonfiskoval majetek Hlubocké větve Schvarnzebergů a zbytek majetku šlechtě pak odebrala pozemková reforma v roce 1948. Po listopadu 1989 podali potomci bývalé šlechty na 200 žádostí na navrácení hradů, zámků, lesů a polností a dalších nemovitostí. Dodnes dostali zpět na čtyři desítky hradů a zámků. K nejúspěšnějším restituentům patří počtem navrácených nemovitostí Lobkowiczové, zatím Colooredo–Mansfeld, rod Kinských, Karel Schwarzenberg z Orlické větve. Naopak neúspěšní zatím jsou Schwarzenbergové z Hlubocké větve, uzavřena není kauza Des Four walderode, kde dědicové žádají rozsáhlé majetky na Turnovsku, Semilsku a Jablonecku, včetně zámku Hrubý Rohovec. Zástupci rodu Salmů i nadále usilují o zámek v Rájci, či pozemky nad Moravským Krasem. Snad nejznámější je případ Františka Oldřicha Kinského jenž žádá majetek za 40 miliard korun. Aleš MASTNÍK