„Zaposloucháme-li se do nočního ticha a šumění větru, dozajista uslyšíme teskné kvílení meluzíny. To zlá čarodějnice zaklela pannu Veroniku z Kumburku, když se do ní zamiloval mladý Vojtěch z nedalekého Bradlce...

O Meluzíně z Kumburku „Zaposloucháme-li se do nočního ticha a šumění větru, dozajista uslyšíme teskné kvílení meluzíny. To zlá čarodějnice zaklela pannu Veroniku z Kumburku, když se do ní zamiloval mladý Vojtěch z nedalekého Bradlce. Jak už to v životě chodí, otcům nebyla jejich láska po chuti. Sami měli plné ruce práce se svoji hamižností a ješitností. Dlouholeté spory o majetky, hádanice a vzájemné chvástání jim dočista popletly rozum. Vojtěchův otec svému synovi lásku Veroniky, dcery pána z Kumburku, nepřál a jednoho dne navštívil zdejší čarodějnici s prosbou o pomoc. Ta mu za mrzký peníz vyhověla a Veroniku zaklela v Meluzínu. Dívka se jako bílá paní zjevovala po kraji a dobrým lidem pomáhala, jakmile ji však někdo spatřil nebo na ni promluvil hned zmizela. Vojtěch na svoji Veroniku nezapomněl a dlouhá léta ji hledal. Až jednoho dne zabloudily jeho kroky ke staré čarodějnici a prosil ji o pomoc, stejně jako jeho otec před léty. Tu již dlouhá léta trápilo jak s dívkou naložila, poradila mu tedy, co dělat aby ji vysvobodil. Vojtěch dal na její rady a zanedlouho si Veroniku vedl k oltáři.“ (vyňato z dílka Kumburk – přiblížení hradu a okolí - verze II 2006 se souhlasem Martina Vaistauera)