(pokračování)V letošním roce podle dostupných materiálů Veleobce sdružených obcí baráčníků v Praze V. župa pana Václava Budovce z Budova se sídlem v Mladé Boleslavi oslaví 100 let svého trvání.
Baráčníci svou existencí a prací přispívají nemalou měrou k zachování starých českých zvyků, tradic a našich národních krojů. Nastupující generace tak mohou alespoň z části poznávat život našich babiček a dědečků.
Dodnes baráčníci při slavnostních příležitostech oblékají české lidové kroje, které se zachovaly v jednotlivých oblastech. Druhým typem kroje, který u baráčníků můžeme vidět, je kroj spolkový, tzv, „Mařenka“. Jeho předlohou bylo oblečení Mařenky ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta. Třetím typem kroje je kroj pracovní, tzv. „svéráz“. Pro muže je určena bílá košile vyšívaná v národních barvách podle předepsaného vzoru s červenou stuhou místo kravaty, tmavé kalhoty a na hlavě baráčnická čapka s pérem, pro ženy rovněž bílá halenka vyšitá také v národních barvách, tmavá sukně, punčochy tělové barvy a černé střevíce.
Členové spolku se oslovují „sousede“ a „tetičko“, dodržují spolkové regule, staročeské zvyky a rituály. Pojmenování jednotlivých činovníků baráčníci převzali z názvů městské a venkovské správy v českých zemích před rokem 1848, čímž velkou měrou přispívají k tomu, aby tato pojmenování nebyla zcela zapomenuta. V čele obce, župy či Veleobce, stojí rychtář (předseda). Jeho prvořadým úkolem je řízení baráčnického členstva, musí to být člověk čestný a pracovitý, který si umí získat autoritu. O písemnou agendu se stará syndik (jednatel). Ten je jakousi páteří obce, cílem jeho práce je dobrý a prospěšný chod obce. Podle zprávy syndika je posuzována činnost všech činovníků a členů obce. O peníze se stará berní (pokladník) Jeho úkolem je opatrovat veškeré finanční hodnoty nejen v truhlici (hotovost v pokladně), ale také na účtu. O pohybu financí vede stálé záznamy v berní, tedy pokladní knize. O veškerý majetek se stará šafář (hospodář). Baráčnické obce mají také vlastní služebníky – např. ponocného a drába.
Baráčnický spolek si jmenoval další činovníky. Stal se jím pantatínek, který má v obci podobný úkol jaký měli v dávných dobách stařešinové rodu. Pantatínek je poradcem všem ostatním činovníkům, je strážcem jednoty a svornosti v obci, musí zabraňovat pomluvám a řevnivosti mezi sousedy a tetičkami. Jako jediný má právo napomenout i rychtáře. O kroje, resp. jejich stylovou správnost, se stará panímaminka. Obecní májka, kroje, jednání a chování tetiček je vysvědčením panímaminky, stejně jako chování sousedů je vysvědčením pantatínka. Jakýmsi rychtářem zábavného konšelstva je švandymistr. Jeho povinností je připravovat výlety a zábavné akce. Švandymistr dbá na zviditelňování starých zvyků a obyčejů, v čemž mu svědomitě pomáhá vzdělavatel. Pracovní úsilí vzdělavatele musí být co nejvíce zaměřeno na rozšiřování povšechní vzdělanosti členstva. Musí to být člověk znalý umění hovořit k lidem, člověk s dobrou slovní zásobou a se schopností veřejného vystupování.
Nesmím zapomenout také na další činovníky, kterými jsou kronikář (zapisuje do kroniky veškeré významné události obce), praporečník, kontribuční (vybírá členské příspěvky), škrabák (svědomitě pořizuje zápisy ze všech sedění) a slídilové účtů (revizoři).
Zaměření spolku se po celou dobu trvání téměř nezměnilo. Také dnes baráčníci udržují staročeské zvyky a tradice, uchovávají původní české kroje, pořádají festivaly baráčnických souborů, účastní se přehlídek krojů, organizují zábavy, veselice, atd.
Použito materiálu vydaného Veleobcí sdružených obcí baráčníků v Praze u příležitosti 130. výročí Českého baráčnictva.
Příště nakoukneme do historie i současnosti Vlastenecko – dobročinné obce baráčníků pro Sobotku a okolí, která je nejvýchodněji položenou baráčnickou obcí v České republice.