Kdysi jsem viděl v televizi krásný pořad s mistrem slova Miroslavem Horníčkem, který procházel spolu s kameramanem Prahou a nabádal občany, aby také někdy zvedli hlavu vzhůru a podívali se ke střechám domů. Po té jsem si uvědomil, že i zdánlivě všední pražská ulice skrývá ve výškách netušené bohatství a krásu soch. Napadla mne paralela s osudem mnohých pamětních desek a pomníků. Nechodí mnozí občané kolem nich s hlavou sklopenou ? Neměli bychom aspoň na chvíli se oprostit od svých každodenních starostí a uctít památku velkých osobností alespoň vzpomínkou ?


Kdysi jsem viděl v televizi krásný pořad s mistrem slova Miroslavem Horníčkem, který procházel spolu s kameramanem Prahou a nabádal občany, aby také někdy zvedli hlavu vzhůru a podívali se ke střechám domů. Po té jsem si uvědomil, že i zdánlivě všední pražská ulice skrývá ve výškách netušené bohatství a krásu soch.



Napadla mne paralela s osudem mnohých pamětních desek a pomníků. Nechodí mnozí občané kolem nich s hlavou sklopenou ? Neměli bychom aspoň na chvíli se oprostit od svých každodenních starostí a uctít památku velkých osobností alespoň vzpomínkou ?





Připomínám pomník kpt. Otakara Jaroše ve Skálově ulici v Turnově. Je pravdou, že městský úřad zajišťuje u tohoto pomníku každoročně květinovou výzdobu. Připomněli si však turnovští občané, že 8. března 1943 došlo v ukrajinské vsi Sokolovo k nerovné bitvě proti přesile německé fašistické armády ? V této bitvě se vyznamenala zvláště 1. pěší rota nadporučíka Otakara Jaroše jako součást 1. československého samostatného praporu. Otakar Jaroš padl spolu s mnoha dalšími. Jejich statečnost pomohla ubránit obrannou linii na řece Mži.





Otakar Jaroš byl vyznamenán in memoriam titulem hrdina Sovětského svazu a in memoriam povýšen na kapitána. Stal se tak prvním zahraničním nositelem nejvyššího sovětského vyznamenání.





Je důležité si připomínat památku lidí, kteří obětovali život pro naší svobodu. Je to důležité zvláště v dnešní době, kdy leckteré politické kruhy se usilovně snaží přepisovat dějiny.



Městský výbor KSČM spolu s Vlasteneckým sdružením antifašistů položil k pomníku kytici

.



Mgr.Miroslav Beran člen Zastupitelstva Libereckého kraje





Poznámka pod čarou: Už to slyším. Co? že nás nějaký moralista napadne pro kamarádění s komunisty. Tak vážení přátelé - pozor.



Stačí, když se podíváte kolem sebe. Každý den přibývají nejrůznější extrémistické skupiny- naleštěné kanady, hesla, které se nedají zveřejnit, protože bychom okamžitě měli na krku žalobu za propagaci hnutí propagající rasismus a fašismus. Vždyť vycházejí i knihy!!! popírající hrůzy vyhlazovacího tábora v Osvětimi,koncentračního tábora Terezína....!!!!!!!


Ono od konce druhé světové války není tak dlouho. A na to, za co tenkrát naši předkové a mnoho současných pamětníků bojovalo se nesmí zapomenout. Nemluvím o hrůzách které přišli potom - o létech padesátých, normalizaci a tak dále. O tom nám toho každý napovídá až hamba. A ještě si nepopiratelné skutečnosti pěkně upraví. Fuj.
Mluvím o Druhé světové válce, osvobození a potlačení fašismu. A tady hráli prostí komunisté svouji významnou roli, stejně jako ostatní bojovníci proti fašismu. Podle toho , co mi vyprávěli pamětníci pro jednu z mých seminárních prací to tenkrát bylo jedno . Když stáli vedle sebe na frontě, při apelu v koncetráku nebo byli hnáni do plynových komor či na pochody smrti - bílej, rudej ,Čech, Němec, Rus...? Na to se nikdo neptal. Byl jen člověk a zase člověk. Společné utrpení- a strašný , smrt a skázu rozsévající společný nepřítel. Tak se na tu divnou dobu zkuste podívat trochu jinak. Čest všem padlým bojovníkům proti fašismu



. Talli