Turnov - Zcela zaplněná zimní modlitebna Církve československé husitské v Turnově si při nedělní bohoslužbě připomněla jednu z velkých sportovních tragédií druhé poloviny 60. let.
Před 40 lety 7. února 1966 smetla lavina ve Vysokých Tatrách nadějného reprezentanta Josefa Čihulu z Liberce. Byl to počátek mnohem bolestnějších ztrát v řadách českých špičkových lezců, které přišly později.
Vše vyvrcholilo zkázou celé Expedice Peru 1970. Venku za okny byl velký mráz, v turnovské modlitebně příjemné teplo. Za doprovodu mladé dvojice hudebníků přítomní zpívali a duchovní se střídali v předčítání z bible. Liturgii sloužil domácí farář Oldřich Bezděčík, asistoval mu Aleš Jaluška, duchovní z nedaleké Lomnice nad Popelkou. Právě tento bývalý horolezec se často loučí s kamarády. Většinou dělá rozloučení přímo na symbolickém hřbitově ve skalním městě Českého ráje. Mráz však rozhodnul jinak.
Po obřadu se nám pak Aleš Jaluška věřil. "Byla to běžná bohoslužba naší církve, při které jsme vzpomenuli památky Josky Čihuly mého dávného přítele. Součástí bohoslužby je vždycky vzpomínka na zesnulé. Může to být někdo, kdo bezprostředně odešel z tohoto světa nebo někdo, kdo už je delší dobu mimo nás," vysvětloval duchovní "Musím se vám svěřit, že to byl jeden z mých učitelů. Byl o devět let starší než já. A vlastně to, co mě Joska na skále naučil jsem nejvíc ocenil v době, kdy jsem po úrazu přišel ke kusu železa do kolena. Tenkrát to už vypadalo, že budu muset přestat s lezením, což se mi moc nechtělo.
Tehdy se mi vybavilo, že bych mohl používat to, co mě Joska učil. Víc pracovat rukama. On měl takové rčení. Máš-li v rukou sílu vola, uchop skálu na sokola. To je způsob lezení s ručkováním v trhlinách a spárách. Ještě dodnes jsou jeho obtížné horolezecké cesty na žulových skalách Jizerských hor, třeba na Zvon, na Gorilu v Oldřichově v Hájích, slavný. Kdo je sólově čistě přeleze, tak ví, že něco v horách umí," pokračoval dál duchovní. "Joska jako pokrývač měl ohromnou sílu v konečcích prstů. Vzpomním si ještě na další hlášku: Drž se, nebo ti země skočí do obličeje! To jsem začal plně využívat, když jsem zjistil, že už se na nohy nemohu moc spoléhat, že už to nebude se mnou v horách tak slavný," usmívá se Jaluška. Smrt Josefa Čihulu zaskočila při tréninkovém výstupu nedaleko známé Téryho chaty. Doprovázel parťáka Ericha Soukupa z Jablonce n.N, kterému pomáhal splnit I. výkonnostní třídu. Při výstupu ve východní stěně Baraních rohů nad nimi lavinu patrně uvolnila další lezecká dvojka. Bylo mu 28 roků... "Josef Čihula byl z generace velkých a nadějných lezců, jako byl Vilda Heckel, Arnošt Černík, Valerián Karoušek, kluci Bortelovi a další. Všichni však odešli na Huascaránu... Kdyby Joska neskončil tak, jak v Tatrách skončil, určitě by se zúčastnil Expedice Peru...", uzavírá smutně ohlédnutí lomnický farář Aleš Jaluška. Vzpomínkové bohoslužby v turnovské modlitebně byla přítomna i dcera Josefa Čihuly Eliška Čihulová- Čenková.