O následujícím víkendu tedy 26.-27.srpna si členové občanského sdružení ochrana Klokočských skal připomínají 18!!!výročí založení. Oslavy nepojali burarou pijatikou ani narozeninovým dortem. Namísto toho zvou širokou veřejnost na výlet proti proudu času.

Občanské sdružení Ochrana Klokočských skal zve tímto ctěné panstvo na již tradiční Šermířské loučení s létem,které konati se bude v obci Klokočí a na hradě Rotštejn:

Program:Sobota 26.8.2006 v Klokočí na návsi:
10.00. Bohoslužba u kaple svatého Václava v Klokočí ,kterou uvedou a zakončí Trubači Českého ráje pod vedením Josefa Viduny. V průběhu Bohoslužby zazní také chorál Svatý Václave vévode země České
10.45 – řazení průvodu pod korouhví paní z Rotštejna
11.00 Historický průvod ze vsi ku hradu za doprovodu flétny, bubnů….. 14.00- Posezení při dechovce 20.00 Pouťová zábava pro všechny generace Hrad Rotštejn - Sobota 26.8.2006 12.00 Profesor Šimák by se divil, aneb historie po našem :(kratochvilná taškařice se zpěvy a ukázkami šermířských soubojů, ohněplivač,tanečnice) Další představení : 14.00 . 16.00 Neděle 27.8. 11.00- Profesor Šimák by se divil, aneb historie po našem… Další představení pouze ve 13.00!!

Několik slov o hradu Rotštejn a lidech kolem něho -tak, jak to vidím já:
Proud řeky času již rozmělnil přepevné zdi dávných pyšných panských sídel. Lidská lhostejnost, zloba nebo i nenávist častokráte napomáhaly zubu času v jeho nikdy nekončící destruktivní činnosti. Ale i tok řeky času může přinést několik pomyslných kapek živé vody. Omlazujícím elixírem života bývá hlavně čistý a nezištný zájem nemnohých dobrovolníků, kteří se v rámci svých sil a možností snaží obětavě a nezištně pomoci tam, kde je právě nejvíce třeba.

K místům, která měla tu sílu oslovit – i po staletích spánku – skupinku zanícených nadšenců, náleží i zříceniny starobylého skalního hrádku Rotštejn u Turnova. Vzpomínám si na první návštěvu této lokality – před více než 25 lety. Vzdáleně jsem si tehdy připadal jako v pohádce o Šípkové Růžence. Ale opravdu jen vzdáleně, zdejší hrad žel bohu nesnil svůj sen ve voňavé náruči růžových květů.

Pozdější pomyslní princové/zachránci Rotštejna museli bojovat zcela jinými zbraněmi se zcela jiným nepřítelem. Jejich hlavní zbraní bylo nadšení a pracovní rukavice, jejich nepřítelem tuny a tuny rozličného novodobého harampádí. Léta zdánlivě nekonečného boje – s vandalismem, hloupostí a souběžně silně řehtajícím úředním šimlem. Proti zákeřné zbrani zvané razítka by byl často i bájný Excalibur zcela bezmocný. A výsledek? Dnes přímo učebnicový příklad péče o zříceniny středověkého hrádku a jeho vzácného rekultivovaného okolí.

Činnost zdejší novodobé hradní posádky stala se následně příkladným vzorem a inspirací pro jiná podobně laděná sdružení i jednotlivce – nejen z regionu. To všechno by ovšem nedokázali, kdyby starostové obcí Mírová pod Kozákovem a Klokočí jejich činnost nepodpořili.

A tak mi dovolte - jménem nás, poutníků časem - poděkovat panu Hudskému, panu Mrázkovi i panu Havlíčkovi za podporu a desítkám “bezejmenných” trampů za tisíce hodin těžké, dobrovolné práce.

A jak to vše kdys začalo? O tom nám poví člověk nejpovolanější – paní Hana Talli Hlubučková : „Občanské sdružení Ochrana Klokočských skal (OKS) bylo založeno z mé iniciativy v květnu roku 1988. Původně jako volné trampské sdružení – parta kamarádů, kterým není lhostejný stav skalního města Klokočské skály a vandalské zacházení se zříceninou středověkého hradu.
Od počátku byla činnost zaměřená prakticky na ochranu Klokočských skal, likvidaci divokých skládek a ochranu drobných vodotečí v Zeleném dole. Rovněž jsme se snažili získat kontakty na odborníky přes památkou péči.
S postupem času a narůstajícími aktivitami se stala nutností registrace u Ministerstva vnitra. Právní subjektivitu získala OKS 27. 5. 1994. Od té doby pracuje jako občanské sdružení
Celá řada členů během let odešla z nejrůznějších  důvodů: nástupu do základní vojenské služby, svatby, narození dětí, stěhování jinam, v neposlední řadě také tlak ze strany novodobých zaměstnavatelů, nepřetržité provozy, pracovní víkendy atd. Bohužel jsme také několika kamarádům byli říci poslední sbohem. Řada lidí se s nadšením vrhla do práce kolem hradu, jen došlo na skládky či máchání se v bahně Zeleného dolu, byli pryč.
Dalším faktem je to, že zejména kluci v určitém věku nedokázali snést, že hradu a všemu okolo velí ženská. Nebo ti lidé uvěřili pomluvám a klepům a prostě odešli.
V současné době má o. s. OKS 19 řádných členů a činnost sdružení je řízena tříčlenným výkonným výborem. Já jsem nyní četným členem sdružení. Vládu nad hradem i rezervací převzala mladší generace. A hradu a okolí opět velí ženská - Martina Máta Damašková - Nosková za podpory svého báječného manžela. Mimo jiné – jejich svatba proběhla 16. 4. 2006 o Neděli Velikonoční … a kde jinde než na hradě Rotštejně“.

Díky úsilí a vytrvalosti paní Talli a jejího sdružení mohou současní návštěvníci odnést ve svých vzpomínkách zcela jiné obrazy. Příkladně udržovaný hrad, s  fungující kultivovanou průvodcovskou službou a velmi příjemným okolím. Návštěvníky láká pak hlavně téměř neomezený nezapomenutelný kruhový výhled z plato nově zpřístupněného horního skaliska (zde mj. také stopy po původních hradních budovách). Dětští návštěvníci odnáší si následně i vzpomínku na jedno z míst, které také posloužilo jako kulisa při natáčení známé pohádky S čerty nejsou žerty.Nechybí ani pohádky o dakovi, či o loupeživém rytíři,které v době své přítomnosti obětavě vypráví osobně hradní paní.

Každá mince má však svůj rub i líc. Citelnou bolístkou je poměrně značná odlehlost hradu Rotštejna. Jeho dosažení prostředky současné regionální hromadné dopravy je pro běžné turisty celkem obtížné (mj. lze pocítit i letošní absenci oblíbeného turistického „vláčku“ jezdícího původně až z  Malé Skály). Což se samozřejmě projevuje na klesající návštěvnosti (oproti stejné etapě loňského roku navštívilo hrad již o 4500 návštěvníků méně) a následně tak i na snižujících se finančních prostředcích potřebných pro nezbytné zajištění a údržbu objektu. Opět poměrně známý bludný kruh, jehož nepříjemné následky hradní posádka částečně obětavě kompenzuje i vynaložením privátních prostředků.

Jedno dávné úsloví říká, že „nic není obětavějšího než srdce dobrovolníka“. Vřelý dík členům OKS za jejich nikdy nekončící práci, nezměrnou lidskou odvahu a včasné přičinění při zachování jednoho z důležitých pomyslných střípků z dávné mozaiky naší slavné historie..

      Bc. MARTIN VAISTAUER

úterý, 22. srpna 2006 Poděkování paní Haně Hlubučkové – Talli a její obětavé posádce za cenné informace a připomínky.