Možná při svých podzimních cestách Českým rájem narazíte tu a tam na starou švestkovou alej, kterou nikdo nesklízí. Se švestkami spojujeme dnes spíše Valašsko a slivovici. V minulosti se švestky hojně pěstovaly i na Turnovsku a Jičínsku. Tenkrát se z nich ještě nepálila slivovice a neprodávaly se tekuté, ale sušené.

     Konec léta a začátek podzimu býval v 19.století na Turnovsku a Jičínsku ve znamení sklizně a sušení švestek. Část plodů se zpracovala na povidla, ale většina úrody se usušila a výhodně prodala. Švesky se sklízely setřásaním přezrálých plodů do plachet a skladovaly se na hromadách podložených slámou, odkud se postupně odebíraly k usušení. Plody se sušily, na rozdíl od dneška, i s peckou. Švestky se musely sušit pomalu a opatrně, aby se nenafoukly a nepopraskaly. Kromě švestek se sušily také hrušky a jablečné křížaly. Byl to odedávna oblíbený způsob uchování ovoce na zimu. Za starých časů se ovoce sušilo přímo v dymné jizbě, později si stoupající množství sušeného ovoce a ústup dymné jizby vynutil stavbu zvláštních sušáren. Ze sušených švestek se připravovala slívová omáčka, kterou se polévalo uzené maso s bramborovým knedlíkem, dal se z nich po spaření horkou vodou připravit kompot a neupravené posloužily jako sladká pochoutka.

     Sušárny byly malé, většinou roubené obdélné stavby s jednoduchou střechou, pro nebezpečí požáru postavené daleko od stavení, někde vzadu na zahradě. Na jednom konci bylo topeniště a po delších stranách proutěné nebo dřevěné lísky na sušené ovoce. Proti topeništi byl vchod, kudy se ovoce nosilo dovnitř a vynášelo ven - proto se jim říkalo také "vynášečky". V nejstarších dobách, v18.století,.se topilo na otevřeném ohništi přímo na zemi (byla to obdoba už mizející dymné jizby). Později se používala kamna, ze kterých se dým vypouštěl do sušárny. Na konec se v sušárnách objevila plechová kamna a sušilo se bez dýmu. Podle použitého topeniště byly švestky nejen sušené, ale také více či méně uzené. Na konci 19. století přestávalo být v dýmu sušené ovoce prodejné (ačkoliv bylo prý trvanlivější a chutnější) a většina sušáren byla upravena na sušení teplým vzduchem.

     Sušené švestky se v 19.století vyvážely z Čech zejména do Německých zemí, kde šly dobře na odbyt. Počet stromů se zvyšoval, švestky byly vysazovány podél cest a na kdejakou mez v polích. Každá oblast měla svoje místní osvědčené odrůdy, některé druhy se lépe hodily na povidla, jiné na sušení. Vývozu se dařilo až do konce 19. století, kdy se po obsazení Bosny a Hercegoviny Rakouskem-Uherskem (r. 1878) začaly dovážet sušené švestky z Balkánu. Balkánské švestky byly větší, levnější a sušené bez dýmu na slunci. Domácí výrobky z Čech, malé a často páchnoucí kouřem ze zastaralých sušáren, nemohly v soutěži se švestkami z jihu obstát. České švestky postupně mizely z trhu a obchod se sušeným ovocem upadal.
Přes určité zlepšení v následujících letech se sláva českých sušených švestek už nikdy nevrátila. Ke konkurenci z Balkánu se přidala také konkurence ze zámoří a nové moderní způsoby konzervace. Švestky pak už rolníci nesušili na prodej, ale jen v malém množství, pro domácí spotřebu. Po 2.sv.válce i domácí sušení švestek v sušárnách skončilo.

     Na počátku 20.století byla švestka v českých zemích nejrozšířenějším ovocným stromem. V počtu švestkových stromů bylo tehdy Jičínsko na druhém místě v Čechách, hned za Mělnickem. Tehdejší Jičínský okres měl přes 350 tisíc ovocných stromů, z toho bylo 298 tisíc peckovin.

     To však již byly české sušené švestky téměř neprodejné a pro úrodu nebyl odbyt. Tehdejší hospodářští odborníci doporučovali nahradit přebytečné švestkové stromy jabloněmi a hrušněmi. Zdůvodňovali to mimo jiné tím, že jedna hrušeň je asi 20x úrodnější nežli švestka. Dále doporučovali přebytečné ovoce, zejména švestky, zpracovat na líh. Výroba slivovice se v Českém ráji, na rozdíl od Moravy, nikdy příliš nerozšířila. Rolníci pak postupně od pěstování švestek upustili. Část stromů byla pokácena, další část zničila tuhá zima r.1929.
Zbylé stromy pak byly ponechány svému osudu. Na neudržovaných mezích vytvářejí výmladky neproniknutelné houští, v jehož středu mnohdy ještě dožívá kdysi pečlivě ošetřovaný strom. Stejný osud potkal nepotřebné sušárny, byly používány k nejrůznějším účelům a postupně zanikaly. Funkční sušárna je dnes velkou vzácností.

Když si v obchodě koupíte sušené švestky, bude to pravděpodobně vypeckovaný a chemicky vylepšený "produkt" z daleké Kalifornie...

Foto: S. Svoboda