Soubor církevních staveb na Vyskři tvoří zdaleka viditelná kaple sv.Anny s křížovou cestou na vyskeřské Hůře, dřevěná zvonice a novorománský kostel Nanebevzetí Panny Marie. O předchozích dvou stavbách jsme se již na Rajnetu zmínili, nyní se budeme věnovat kostelu.
Nevíme, kdy byl první kostel na Vyskři postaven a jak vypadal. Snad zde kdysi stál jen malý dřevěný kostelík. Prvním známým vyskeřským knězem je Sdenko de Wiskirz připomínaný roku 1362,kdy byl ustanoven plebánem na hruštické faře.
Dalším známým knězem byl Petr, který zde zemřel v r.1363. Jeho nástupci působili na Vyskři až do začátku husitských válek, kdy po roce 1424 zprávy o nich mizí. Podle tradice odpadli obyvatelé obce od katolické víry a posledního zdejšího katolického kněze zabili. Po skončení válek pak byla duchovní správa vedena nejprve z Mnichova Hradiště a později z Turnova. Tehdy už tu stál gotický kostelík, postavený nebo snad přestavěný koncem 15.století.
Pod správou turnovské fary zůstala Vyskeř až do roku 1789, kdy po několika staletích získala opět vlastního duchovního správce. Stal se jím augustiánský mnich z kláštera na Šopce (Pšovka u Mělníka,klášter zrušený Josefem II. r.1789) František Tomáš Possidius.
V roce 1805 ho vystřídal Jan Babtista Strachlin, který konečně začal s opravou zchátralého gotického kostela.V roce 1807 pořídil do kostela nové varhany a nechal postavit křížovou cestu na vyskeřskou Hůru. Zemřel r.1825 v Turnově.
Další významnou postavou byl od r.1836 Jan Šolc. Byl to učený a vlastenecky zanícený kněz. Na Vyskři ho navštívilili například Josef Jungmann, Antonín Marek a další vlastenci.
Kostel byl znovu opravován po r.1860 za Josefa Zdobinského. V r.1867 zakoupil v Sušici nové varhany (měly 253 cínových a 72 dřevěných píšťal) a nechal upravit interiér kostela. V letech 1869 a 1874 se pak uskutečnila další oprava vnitřku i vnějšku kostela. Kostel však byl přesto ve špatném stavu a tak se po roce 1867 začalo uvažovat o stavbě nového kostela. Už kolem r.1880 byl připraven projekt nového pseudogotického kostela od rohanského stavitele Josefa Pruvota.
Tahanice o podobě kostela a místě stavby pak trvaly dalších 34 let, až do roku 1910. V lednu tohoto roku se v kostele zřítila část klenby a kostel byl uzavřen. Bylo rozhodnuto, že nový kostel bude stát na místě starého. Tehdejší ministerstvo veřejných prací zamítlo starý Pruvotův projekt a dodalo plán na daleko okázalejší pseudorománský kostel.
V červenci r.1914 se čas starého kostela naplnil a začalo se s bouráním.
Zbouranému gotickému kostelu vtiskla podobu poslední přestavba z roku 1780. Byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Proti dnešnímu kostelu byl menší a nižší. Tvořila ho gotická loď s opěráky v závěru. Podobný kostel stojí dodnes například v Psinicích. K jižní stěně byla přistavěna vstupní síň. K severovýchodní části presbytáře byla připojena čtvercová sakristie. Kostel neměl věž, pouze na střeše byl sanktusník. Zvony byly zavěšeny v dodnes dochované zvonici.
Při bourání kleneb byl v presbyteriu objeven svorník se znakem pánů ze Šelenberka (drželi hrad Kost v letech 1497 až 1524). Na jižní straně kostela byl po zbourání síně objeven pozdně gotický portál, snad z poloviny 15. století.
Kostel byl postaven převážně z vyskeřského čediče a měl jen mělké základy.
Na podzim r.1914 byl již starý kostel zbořen a tak mohl být položen základní kámen nové stavby.
V neděli 8.listopadu 1914 byl základní kámen slavnostně posvěcen. Do schránky v kameni byly vloženy dobové mince s letopočtem 1914 a pamětní list. To však již vypukla I. světová válka, která měla na stavbu neblahý vliv.
Stavbu vedl stavební podnikatel ing. Karel Salač z Turnova. Jak válka postupovala, byla stavba čím dál obtížnější, až byla nakonec v r.1916 zcela zastavena. Řada dělníků odešla do války, někteří se již nikdy nevrátili a sám K. Salač upadl do ruského zajetí.
Rozestavěný kostel bylo dovoleno v r.1917 provizorně zakrýt, aby dále nechátral. Stavba pak pokračovala v nových poměrech až v letech r.1920-1925, kdy kostel dostal dřevěnou omítnutou klenbu, definitivní krytinu a nouzově byla dokončena věž. První bohoslužby se v rozestavěném kostele konaly už v r.1920, ale slavnostně vysvěcen byl až 9.11.1924. Patronicium kostela je stejné, jako měl starý kostel.
Oltář a kazatelna byla pořízena z daru lesního rady Leopolda Angra.
I v pozdějších letech pokračovali práce na výzdobě a dokončení kostela.
Kolem kostela se rozkládá hřbitov s překrásným výhledem do kraje. Díky tomu, že se kostel s hřbitovem rozkládal na okraji vsi, nebyl zrušen a pohřbívá se tu tak od středověku až do dnes. Tak zde leží obyvatelé z obce a okolí za posledních několik set let. Před kostelem stojí náhrobky zdejších farářů.
Kostelní věž má jednu zvláštnost-je na ní základnová stanice (BTS) mobilního operátora. Krajina tak zůstala ušetřena jednoho z ošklivých stožárů.
Foto: S. Svoboda