TURNOV-TATOBITY – Bývalý vynikající český malíř a ilustrátor Jan Dědina má od 15. února 2007 v Turnově pamětní desku. Zásluhu na tom má Občanské sdružení Dědina z Tatobit, které se odkazu malíře Jana Dědiny už roky aktivně věnuje. Deska je umístěna na chodbě Základní umělecké školy a připomíná, že tady před sto lety mistr Dědina ve velkém duchu předvedl turnovské veřejnosti svoji dosavadní uměleckou tvorbu.
Vzpomínaná výstava se tehdy uskutečnila v srpnu 1909 kreslírně reálného gymnázia na popud Sdružení přátel umění v Turnově. Mistr Dědina se rok před tím vrátil domů po patnáctiletém exilu v Paříži. Z Francie si přivezl nejen pohlednou ženu a modelku Jeanne Anceauxovou, ale i mnoho výtvarných děl. Umělec byl v té obě v plné tvůrčí síle – bylo mu 39 roků - a na výstavě předvedl na 150 obrazů, akvarelů, kreseb a dalších výtvarných děl. Tehdejší Listy i Hlasy pojizerské přinesly o výstavě pochvalné zprávy. Také předseda Sdružení přátel umění malíř a vlastenec Jan Prousek byl spokojený.
Tuto skoro sto let starou událost nyní připomíná práce turnovského sochaře Jaroslava Marka. Pamětní deska je z litého hliníku a mimo základních životopisných dat se z ní mimo jiné dovíme, že Jan Dědina byl přítelem M. Alše, A. Muchy, L. Marolda, a mnoha významných francouzských umělců - Rodina, Bourdella i H.T. Lautreca.
“On v té době měl už za sebou velké tvůrčí období ve Francii,“ vysvětluje k nápisu Petr Pešek, předseda občanského sdružení. Dědina do Francie dezertoval z rakousko-uherské armády. Když skončil výtvarná studia čekala ho vojenská služba. Jeho pluk se dostal do italského Tridentu. Půl roku tam portrétoval důstojnické paničky a potom dezertoval. V Paříži už nějaký čas žil bratr Václav. Jeho počátky jako každého exulanta nebyly jednoduché. Živil se navrhováním reklamních plakátů, pracoval jako ilustrátor. Později se ale v Paříži umělecky prosadil jako tvůrce pařížské secese. Získal mnoho přátel mezi francouzskými umělci i českými emigranty. Jeho díla se dostala do prestižního Louvru, do Národní galerie v Bruselu, vyzdobil i dvě velká divadla. Domů si skutečně přivezl krasavici Jeanne, která mu často stála modelem. Měl s ní sedm dětí. Nyní ještě žijí dvě vnučky - Jana Čáblíková a Alena Strasmajerová,” dodává Petr Pešek.
A právě obě dámy v dobré náladě a rukou společnou odhalily desku sochaře Jana Marka. Vedoucí odboru školství a kultury Městského úřadu v Nymburku Jiří Černý připojil věneček se stuhami z rodné obce a gratulace. “Nymburk byl prvním místem,
kam se Dědina po návratu z emigrace k rodičům uchýlil,” připomněl mimo jiné Jiří Černý.
Jan Dědina se narodil ve Strakách u Nymburka roku 1870. Své umělecké sklony hlavně výstižnou kresbu a realistickou malbu rozvíjel na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u malíře Františka Ženíška a sochaře Josefa Myslbeka. Odtud přešel do ateliéru Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění. Po návratu s nuceného exilu se usadil zpočátku v Nymburce, potom v Praze a nakonec na radu přátel zakotvil v Tatobitech. Z počátku tady měl letní ateliér, později se tady s rodinou usadil.
V hlavním projevu o tom hovořila Lenka Malá, starostka obce Tatobity, která převzala nad akcí záštiu. “Chceme důstojně připomenout premiérové vystoupení malíře Jana Dědiny v Českém ráji. Po boku umělce Jana Dědiny dnes vystupuje i starobylá obec Tatobity, která se stala pevným útočištěm jemu i jeho velké rodině. Neokázalý dům skrývající malířův ateliér, se nadlouho stal útulkem nejen v časech pro rodinu složitých, ale poskytl šťastné okamžiky malíři a jeho přátelům. Malířova zahrada, jak mnozí nyní místo umělcova pobytu nazývají, je díky Občanskému sdružení Dědina spravována, dále upravována a věřím, že se toto místo stane naučnou a přírodní oázou pro zájemce i zpestřením pobytu pro návštěvníky Českého ráje.”
Nakonec pár emotivních slov uvedl Petr Pešek:
“S tímto umělcem, který natrvalo zakotvil v blízkých Tatobitech, jsem se velmi často jako chlapec setkával. Mám do dneška uchovanou vzpomínku na jeho velmi krásný vztah k dětem. Jméno jeho tedy bude na velmi správném místě. Myslím, že tato pamětní deska, vytvořená akademickým sochařem Jaroslavem Markem, bude také posílením genia loci, který se v těchto zdech nikdy nepřestal, navzdory protivenstvím, lehce vznášet. Jan Prousek pronesl kdysi tuto památnou větu: “Každý národ jeví se umělecky potud svým, pokud zná a dbá svého, byť i sebe jednoduššího přirozeného vkusu a slohu. Děkuji vám přátelé.”
Slavnostní události v Turnově bylo svědky mnoho přátel umění. Přišel se podívat bývalý senátor MUDr. Jaroslav Mitlener i současný PhDr. Jaromír Jermář. Jen za turnovskou radnici se nikdo neukázal.
Jiří Mohaupt