v Rovensku pod Troskami 3. – 29. 6. 2008, vernisáž 2.6.2008 od 16.00 hod.
V muzeu radnice v Rovensku pod Troskami proběhne v době od 2.6. do 29.6.2008 vzpomínková výstava na akad. sochaře a glyptika Stanislava Honsejka, který by se letos v prosinci dožil 95 let. Byl součástí generace českých glyptiků a rytců, která pokračovala v dílech prof. Josefa Drahoňovského, Jaroslava Horejce a Karla Tučka.
Byl tu kladen důraz především na preciznost provedení - rytí a broušení kamenů a skla.
Pocházel z chudé rodiny tkalců, žijících v Českém Dubu. Otec pracoval v továrně a matka byla částečně invalidní, takže se velmi těžce probíjel na studiích. Po absolvování obecné a měšťanské školy v Českém Dubu vystudoval Odbornou školu šperkařskou v Turnově u prof. Karla Tučka – obor glyptika (rytí do drahokamů, skla a kovů). Pokračoval na UMPRUM v Praze u prof. Drahoňovského a po jeho smrti studia dokončil u prof. Štipla v ateliéru užitého sochařství a glyptiky. V roce 1941 byl totálně nasazen, ale ze zdravotních důvodů byl propuštěn. Proto si mohl v Turnově zřídit ateliér, kde tvořil návrhy a sádrové modely pro sklo ryté i lisované – vázy, mísy, košíčky, ale i návrhy na kuřácké tabatěrky, odznaky a plakety tepané a ryté v kovu. V září 1947 nastoupil jako profesor na Šperkařskou školu v Turnově, aby v budoucnu nahradil K.Tučka a vyučoval glyptiku. Spolupracoval s řadou sklářských firem v Železném Brodě – M. Lubas, Fr. Halama, R. Hloušek, bratři Bachtíkové, Tom Loužnice. V té době zhotovil 62 portrétů různými technikami v kameni i ve skle, značné množství prací figurálních v různých materiálech a různými technikami. Přitom stále studoval speciální glyptické techniky, což bylo pro jeho práci typické. Měl i své dva soukromé žáky – Jindřicha Sudka a Ladislava Havlíka. V té době vytvořil i řadu sochařských děl – pamětní deska Viléma Hořeního pro Jenišovice, medaile J. Švermy, K. Marxe, E. Beneše, T.G. a J. Masaryků, J.V.Stalina.
3. ledna 1954 byl však náhle zatčen, obviněn ze sdružování proti republice a z velezrady a odsouzen na tři roky do vězení. I jeho žena byla odsouzena za totéž na dva roky podmínečně. Toto období velmi těžce snášel jak po stránce zdravotní, tak i psychické. V květnu 1955 se na něho vztahovala amnestie prezidenta A. Zápotockého a 11. května 1955 se vrátil domů s podlomeným zdravím. Po návratu z kriminálu se ho každý bál a vyhýbal se mu. Více jak půl roku nemohl sehnat práci. Až v roce 1956 byl přijat jako dělník do Turnovských brusíren, kde se zapojil i do zlepšovatelského hnutí. Ale jako výtvarník už neměl šanci se uplatnit, protože všechny jeho práce byly úmyslně odmítány. Byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Jen díky několika přátelům dostal občas příležitost od komunálního podniku Sklenářství a kamenosochařství udělat portrét zemřelého do černého skla nebo švédské žuly (portrét p. Lepetáka na turnovském hřbitově). Navrhoval šperky s českými drahokamy, které mu DUV Granát vždycky vrátil.
V roce 1961 nastoupil do Preciosy, kde pracoval jako brusič syntetických šperkových kamenů až do 10. prosince 1973, kdy odešel do důchodu.
V roce 1967 koupil v Rovensku pod Troskami rozpadlou chaloupku, kterou sám rozebral a na jejím místě vlastnoručně postavil malý rodinný domek, kam se 23. prosince 1975 s manželkou přestěhoval a žil v ústraní a zapomnění až do své smrti. Z původní „sednice“ si udělal ateliér a tam se věnoval své milované glyptice v jaspisech, achátech, ale i v jantaru a perleti (portrét vnuka Péti v sardonyxu, portrét vnučky Blanky v perleti), ale také plakety v mědi s portréty manželů Tejmarových a rektora PF v Hradci Králové M.Bartoně, které jsou na hrobech v Chocni.
Zdravotní stav profesora Honsejka se stále zhoršoval. Životní křivdy a duševní stresy byly příčinou jeho tří mozkových příhod, ohluchnutí a Parkynsonovy choroby, která mu v posledních letech zabránila v glyptické práci. Jeho třesoucí se ruce už nemohly dělat jemnou ryteckou práci a tak ty poslední zůstaly nedokončené ( váza s portréty rodiny Glosových, kameje a další).
Profesor Honsejk byl velmi nadaný, velmi činorodý a ohromně skromný člověk. Jednal vždy čestně a bojoval za pravdu. Jeho životní a umělecká cesta byla velmi složitá. Nadějný začátek plodné umělecké práce byl násilně přerván komunistickou zvůlí. Jeho veřejné působení bylo nahrazeno izolací uměleckou i občanskou. Podle dochovaného díla a archivních materiálů byl profesor Honsejk nejvšestrannějším výtvarníkem a jedním z nejlepších rytců mezi Drahoňovského žáky. Proto i dnes, 20 let od jeho smrti, si zaslouží, aby jeho odkaz ukrytý v řadě jeho váz, kamejí, intaglií, ale i rytin a tepaných reliéfů do kovu, byl znovu připomenut široké veřejnosti, protože to byl opravdu výjimečný umělec a vzácný člověk.
Proto neváhejte a přijďte se podívat na jedinečné a celoživotní dílo rovenského umělce – Stanislava Honsejka, vystavené v muzeu radnice v Rovensku pod Troskami od 3. do 29. června 2008 denně od 9.00 – 12.00 a od 13.00 – 16.00 hodin. Vernisáž je 2.6. v 16.00 hodin. Tato výstava se již nikdy nebude opakovat!!
L. Šmejcová