|
Vyšlo: 15.3.2003 Rubrika:
Lidé
Lidé, na které bychom neměli zapomenout
Vážení čtenáři, jsou lidé ,kteří udělali moc pro nás ostatní. Snažili se zachránit památku, vedli hudební soubor atd. pak odešli na zasloužený odpočinek a krom pár známých po nich neštěkne pes. Nabízím Vám rozhovor, který jsem zaznamenala na jaře 2000 v semilském muzeu. Tehdy jsem si povídala s jeho, dnes již bývalou, ředitelkou paní Milonou Srbovou. I ona patří mezi lidi, na které bychom neměli zapomenout.
“ Návrat ke kořenům” by neměl být jen otřepanou frází………..” říká paní Milona Srbová
Semily - Při svých cestách do Semil, mnozí z nás minou nenápadnou budovu semilského muzea bez povšimnutí. Ale ke své velké škodě. Já jsem se do semilského muzea vydala na výstavu prací studentů zdejšího gymnázia nazvanou” Výtvarné pokusy” a zapovídala jsem se s paní ředitelkou o historii, současnosti a budoucnosti zdejšího muzea. Pokud máte chuť dozvědět se více, uvařte si kávu nebo dobrý čaj a pojďte se mnou tam, kde se historie prolíná se současností a kříží s budoucností.
,,Paní řediltelko, Vaše muzeum je poměrně mladé, třeba v porovnání s muzeem v Turnově . Prozraďte našim čtenářům něco z historie."
,,Historie našich sbírek začíná již v roce 1895, stejně jako historie sbírek mnoha dalších českých muzeí. Tehdy se totiž konala Národopisná výstava Českoslovanská v Praze. U příležitosti této výstavy se v mnoha městech a vsích rozeběhly sbírky užitého umění, starožitností, krojů knih..... Ze sebraného materiálu byly vybrány určité předměty pro expozici národní výstavy. Ostatní sebrané předměty zůstaly v majetku měst a tak vznikla menší muzea. Třeba muzeum v Lomnici nad Popelkou nebo ve Vysokém nad Jizerou. V Semilech se tak ale nestalo. Pro shromážděné sbírky se totiž nenašla budova. Naše město mělo proto takzvané ,,Mizerovo muzeum bez budovy." Své pojmenování dostalo podle řídícího učitele pana Františka Mizery."
,,Nejsem ze Semil a přiznávám se, že jméno František Mizera mi nic neříká. Přibližte nám neznalým tuto významnou osobnost."
,,Historik, kronikář, badatel, hudebník, spisovatel a ředitel měšťanské školy chlapecké František Mizera se narodil 20.9.1861 v Nové Vsi nad Popelkou. V Semilech působil 42 let. Byl nejen výborným vychovatelem, ale také skvělým učitelem. Po celou dobu svého působení v našem městě věnoval studiu archiválií, kronik, desek zemských, gruntovních knih... S vyhledáváním informací o historii našeho kraje měl pan řídící spoustu práce. Archiv města totiž shořel při požáru semilského zámku v roce 1690. Přes veškeré překážky a díky nesmírné vytrvalosti a trpělivosti pro nás sepsal velmi cennou knihu ,,Paměti města Semil a okolí". Jejího vydání se však nedožil. Zemřel 15.7.1924. Jeho kniha byla poprvé vydána péčí a nákladem města Semil roku 1930. Ve druhém nezměněném vydání ji u příležitosti prvního sjezdu rodáků a přátel Semil vydalo Město Semily v roce 1997."
,,Malinko jsme odbočily. Vrátím se zpět k historii Vašeho muzea. Za C.K. Rakouska se tedy pro sbírky nenašlo místo. Byla k Vám milosrdnější první republika?"
,,Bohužel ne. I za první republiky a po celou dobu druhé světové války se sbírky neustále někam stěhovaly. Samozřejmě docházelo k ničení věcí, cennější exponáty byly ukradeny. Do dnešních časů se nám z této doby dochoval a v majetku muzea zůstal pouhý zlomeček někdejšího depozitáře."
,,Kdy tedy vzniklo v Semilech muzeum jako takové?"
,,Návrh založit muzeum vzešel koncem padesátých let. Na okrese chybělo Muzeum dělnického hnutí. Volba padla na Semily. Pro dané účely byl vybrán rodný dům Ivana Olbrachta a v něm sídlí městské muzeum dodnes. Samozřejmě, že zdejší expozice byla částečně poplatná době, ale tak se tehdy žilo. Své místo však našla konečně i řada dalších, historicky cenných předmětů. Tak se potvrdila platnost přísloví . Všechno zlé je na něco dobré".
,,Muzeum dělnického hnutí po revoluci v roce 1989 ztratilo svůj účel. Jak vypadala situace v té porevoluční eufórii a co vašemu muzeu přineslo uplynulých deset let?"
,,Krátce po revoluci se objevovaly i názory, že muzeum je potřeba zrušit. Naštěstí pro muzejní exponáty však tyto hlasy nikdo nevyslyšel. Muzeum však prošlo rozsáhlými vnitřními změnami. V roce 1991 jsme otevřeli expozici ,,Svědectví o nás", věnovanou exilové práci disidentů. Výstava byla motivována osobností Pavla Tigrida a jeho prací v exilu. Málokdo ví, že tento významný exulant je spojený se Semilami příslušností k rodu Schonfeldů a příbuzenstvím s Antalem Staškem a Ivanem Olbrachtem.
V roce 1993 uplynulo 175 let od narození významného semilského rodáka Františka Ladislava Riegra. Při této příležitosti jsme otevřeli výstavu ,,Osobnosti semilska". Věnovali jsme ji významným rodákům a osobnostem našeho města a okolí.
Na muzejní půdě je instalována expozice "Nezapomenutelná minulost". Ta je zaměřená na kulturní historii řemesel horního Pojizeří, část jsme věnovali zpracování lnu a předmětům denní potřeby od konce 19 století. .Svůj domov tady našly také dvě kompletní kolekce loutek. První z nich věnoval muzeu potomek známé loutkářské rodiny Maisnerů. Tato loutkářská rodina hrála pro děti i dospělé příběhy plné poučení již v polovině devatenáctého století. Hlavičky pro tyto loutky zhotovili známí novopačtí řezbáři Antonín a Vojtěch Suchardovi.
Druhou kolekci loutek vytvořil kominický mistr pan Jan Dolenský. Jeho loutky jsou kašírované. Pocházejí z třicátých let dvacátého století. V jejich tvářích jsou mistrně zachyceny typické rysy semiláků."
,,Máte krásnou galerii, ta je také součástí historické budovy?"
,,Ne, naše galerie byla nově postavena a otevřena v prosinci 1991. Původně byl prostor zamýšlen pro stálou expozici malířů Pojizeří, protože málokterý kraj se může pochlubit takovými jmény jako třeby Jíra, Komárek, Salaba,Klábště, Solovjevovi.... Jde o ojedinělé seskupení a tak jsme si mysleli, že by bylo dobré aby v našem muzeu měli stálou prezentaci. Jenomže člověk míní a čas mění. Zkušenost ukázala, že prostory Galerie svými rozměry a zároveň určitou komorností dávají mnoho možností využití a zájem o vystavování jejích prostorách je veliký. Galerie tedy slouží k výstavám výtvarného umění a pořádáme v ní kulturní pořady. Historické výstavy a výstavy připomínajíci dění města Semil instalujeme v této původní výstavní síni historické budovy. Při této činnosti máme velmi dobrou spolupráci s Okresním archivem , Gymnáziem Ivana Olbrachta a dalšími institucemi."
,,Kultura dnešních dní má řadu finančních potíží. Bohužel je pryč doba laskavých mecenášů. Pan Horáček, podporující město Turnov je obrovskou světlou výjimkou ve světě, kde vládnou pouze peníze a pomalu se ztrácí zájem o duchovní bohatství. Jak je na tom po této stránce Vaše muzeum?"
,,Máte pravdu. Ale i my máme drobné, k naší muzejní činnosti nakloněné, mecenáše. Napjatá finanční situace však rozhodně nepřispívá k pohodě a klidu na naši práci. Naše muzeum má v současné době pouze 3,55 odborných pracovníků a snažíme se pracovat v co největším rozsahu. V loňském roce jsme zpracovali a zaevidovali 418 přírůstků sbírek, odborně jsme ošetřili , zaevidovali a znovu uložili 3293 předmětů. Vybavili jsme muzejní depozitář novými regály pro obrazy, grafické listy, kresby a textilie."
,,Když se řekne muzeum představí si mnoho lidí, zejména ti mladí , zaprášené exponáty a nudu. Já dobře vím že tomu tak není. Čím se Vaše muzeum prezentuje veřejnosti?"
„Pro veřejnost jsme v loňském roce uspořádali 14 nových výstav jak v ,,historické " budově muzea tak v Pojizerské galerii. Neodmyslitelnou součástí naší práce jsou besedy, divadelní loutková představení, koncerty i předvánoční jarmark.
Ráda bych ale mezi návštěvníky viděla více mladých lidí . Návrat ke kořenům by neměl být jen otřepanou frází. Měli bychom znát svou minulost. Naše muzejní práce dostává ten skutečný smysl teprve tehdy, když do muzea přijdou lidé a my se s nimi můžeme podělit o zachráněné a uchované poklady našich sbírek."
,,A co chystáte do budoucna?"
,,V roce 2003 uplyne 100 let od smrti Františka Ladislava Riegra. K tomuto výročí spolu s Okresním archivem zamýšlíme uspořádat celorepublikovou historickou konferenci. To je takový velký plán do budoucna. Samozřejmě budeme v průběhu dalších měsíců organizovat různé kulturní pořady, měnit se budou také výstavy v Galerii. Přijeďte se podívat."
,,Přijedu ráda. Děkuji Vám za rozhovor."
Poznámka pod čarou:
Vážení čtenáři, než se vydáte za poznáním do muzea položím Vám otázku . ,, Víte jaký je rozdíl mezi výstavou a expozicí ?" Pokud si nejste tak úplně jisti a máte zájem nechat se poučit, potom právě Vám jsou určeny následující řádky:
Výstavou nazýváme prezentaci jakýchkoliv sbirek, ale jedná se vždy o krátkodobou záležitost několika měsíců, maximálně 1 roku. Její zpracováni odopovídá tomu krátkodobějšímu užití
Expozice je obsahově vždy velmi důkladná , náročná, podrobná. Vždy prezentuje určitý časový, dějový úsek, určitý obor a samozřejmě se to projevuje v prezentaci. Expozice jsou výtvarně zpracované a finančně velmi náročné.
Z hlediska činnosti muzea je expozice jádrem prezentační činnosti muzea, protože tam by se měl návštevník seznámit se sbírkami i se zaměřením muzea. Expozice se dělají na dobu deseti až patnácti let a pak se obměňují, protože už bývá někdy i morálně zastaralá.
* Talli
OKS@cmail.cz
|
Region
Redakce
15.12.2013 4:47:50